Victoria

Jak Victoria ke štěstí přišla... od seznámení ve stylu esemeskového chataření (akorát, že verbálně, to je ta hrůza) s bratrstvem silně nesympatických charakterů, jakož i zjevů, aby se přes nekonečné blekotání a poskakování stihla zamilovat do nejsnesitelnějšího z nýmandů, načež utužila vztahy účastí na jedné zpackané loupeži, která odpovídala rozumovým schopnostem aktérů... Mám nutkání prozradit pointu, protože do konce se podaří dojít možná tak chronickým nespavcům, co stejně nemají nic lepšího na práci, než zírat do stropu, ale nakonec se omezím na konstatování, že pár okamžiků bylo fakt napínacích a jednozátahová nervní kamera navodila slušný reál, včetně kocovinového svítání, jinak mě snímek zanechal zděšenou nad totálním generačním úpadkem, chudobou vyjadřování i myšlení (alkohol a jazyková bariéra s tím nemají co dělat) v prachsprosté spotřebě života na úrovni vegetace... smutný pohled. (20.02.2016)

Forma vyhrala nad obsahom, ktorý sám o sebe za veľa nestál. Ale natočiť 140 minút na jeden záber, to si žiada veľký potlesk. Keby sa tvorcovia viac sústredili aj na obsahovú stránku a o nejakých 20-30 minút skrátili stopáž, mohla to byť nezabudnuteľná pecka a takto... sa mi film i tak veľmi páčil, ale mám k nemu určité, už vyššie spomenuté výhrady, kvôli ktorým hodnotím s prižmúreným okom za slabšie štyri. (16.09.2016)

Viktórie je oslizlá pizda z Madridu. Oslizlá natolik, že o ni nikdo neopře kolo ani na technopárty zfetovaných zoufalců v Berlíně, a to tam na hajzlech ti zoofilové běžně protáhnou dobrovolně odpad kdejaké genetické anomálii. Ke vší té neodolatelné přitažlivosti disponuje Viktórie také snad nejzářivějším intelektem z celého arboreta. Hravě úplně sama zvládá i fotosyntézu!!!, a kdyby ji někdo zalil, určitě i úspěšně zakoření. Ale tady ji možná trochu křivdím a povrchně usuzuji jen podle jejího chování. Za celou dobu totiž řekne asi šestkrát „jes“, dvakrát „nou“ a jednou „šnaps“, jinak se jen tváří jak Marí Kykyrí po pozření polonia. A tahle nádherná jaderná vědkyně narazí v klubu na neméně intelektuální a rozkošnou partičku mimořádně zářivých astrofyziků ve složení vypatlaný agresivní skinheadský mukl, dutý perský vekslák, diagnostikovaný retard a slizký kolonádní obšoust, načež spolu v tom nitrolebečním vakuu okamžitě začnou rozbíjet atom v přímém přenosu. No, das Experiment „ein Reich, ein Záběr“ se sice místy táhne víc než tchýnin chrchel, nicméně v momentech, kdy ti kandidáti na Nobelovu cenu za mír mezi měňavkami zrovna patnáct minut netrsají na jednolitou disharmonii hoblování vinylu nebo dvacet minut zasněně nefilosofují o světotvorných metafyzických pochodech ve svých cytoplasmatických membránách, jsou kriminální trampoty té nehumanoidní spodiny nesmírně dynamické a realisticky působící. Být to o třicet pět minut kratší, klidně bych i přihnojil. (11.02.2016)

Ojedinelý „nemecký experiment” , aký som ešte nevidel, nakrútený na jeden záber - bez - akéhokoľvek STRIHU, urobený v nemeckej metropole - hlavnom meste - v Berlíne, v noci : v čase medzi 04:30 - 07:00 ráno, s autentickým POCITOM - ručnej kamery. Dobre viem, že ak sa niekto rozhodne nakrúcať takto náročné - ťažké snímky, potrebuje najprv - predprípravu, t.j - aspoň ja to takto vidím... Herci si najprv prejdu miesta, kadiaľ sa pôjde, čo musia urobiť, a to určite niekoľko - krát, scenár je v tomto prípade na druhej koľaji, lebo sa často IMPROVIZUJE. Vôbec - IDEA je sama o sebe - nadčasová, pôsobí to na mňa ako reality šou, že kamera je doplnkom diania, ktorú si hlavní protagonisti nevšímajú + nie je to žiadny : „found footage”. Film začína na diskotéke, kde vidím ako tancuje - mladá a atraktívna, Španielka - menom Victoria, ktorá nevie po nemecky, prišla sem za prácou - v kaviarni berie 4. eurá / hodinu. Je tu krátko, 3. mesiace, a čo je najdôležitejšie - momentálne v jej živote, že nikoho nepozná a nudí sa tu. Zmení sa to po zoznámení sa, s mladými Nemcami, medzi ktorými je Líder - Sonne, kde jeden z kamarátov práve oslavuje narodeniny, Victoria, ktorá zo začiatku sa moc nechce k partii pridať, ale padne si do oka so Sonnem, tak sa stáva súčasťou nočného života, ktorý nestrávia niekde zašití v bare, ale v nočných uliciach Berlína. Po hodine, prichádza do plánu - „nemilé spríjemnenie” nudy, keď chalan v partii musí splácať účty podsvetiu. Volá sa Boxer, bol v base, kde sa mu dostávalo ochrany, teraz musí urobiť niečo na oplátku, banková lúpež, kde Victoria bude šofér... Odvtedy naberie jej život prudký spád, polícia je im v stopách, utekajú a všetko je to tak reálne, že máte sakra pocit, že ste na mieste. Na začiatku mi dosť vadilo, že som sa nevedel stotožniť s postavami, ktorí pôsobili ako na drogách, po hodine to už bolo sakramensky zaujímavé a strhujúce, kde hlavná myšlienka filmu znie : „Ľudia, s ktorými sa trebárs - v noci zoznámite na diskotéke, nemusia byť zlí - zákerní, len majú jeden problémik, ktorý sa pretaví v niečo väčšie, kde nie je cesty späť, tak treba si dávať bacha, s kým sa dávate do reči, alebo - kam sa potom pôjde, môže to skončiť, ako v tomto prípade, v Berlíne, ktorý mladej žene - urobil zo života - hotové PEKLO ! ” Veľmi poučný film, ktorý ma nenechal chladným ! (26.11.2015)

Tohle se mi blbě hodnotí. Forma tady naprosto přebíjí obsah, který je vlastně jednoduchou historkou bez žádné hloubky. Ani by mi nevadil jednoduchý příběh, ale to, že se to za těch 140 minut nepokusí nic říct... Navíc k postávám jsem si moc sympatií nenašel (sám si nejsem jistý, jestli jsem je k něm měl mít, nebo právě naopak) a Victoria byla snad ta nejnaivnější žena, jakou jsem kdy viděl, protože hned jak vyšla z klubu jí muselo být jasné, co za lidi je to oslovilo. A i kdyby jí to ani tak nedošlo, tak v kavárně už bylo vše jasné. Chápu, ona má jakési dvě strany, tu klidnější a tu akčnější a tady se zrovna probudila ta druhá, ale v tom filmu se vše přihodí jen tak, nějaká větší psychologie tam u ní chybí. Jenže... ta forma je naprosto brilantní. Celý film, trvající 140 minut, je natočen na jeden záběr. To samo o sobě není nic neobvyklého, i v Česku jeden takový film vznikl (Hany - a samozřejmě se nepovedl), co mě však dostalo bylo to, jak kameraman dokonale rámoval obraz a skvěle pracoval i s rozostřováním a zaostřováním. I bez toho střihu. Taky ten film díky tomu působí dosti realistickým dojmem a když přetrpíte úvodní třetinu, ve které se jen vedou prázdné řeči, začne ten vizuál být poměrně podmanivý až do samotného konce, byť i tady některé části trvají déle než by měly. Navíc je to i celé dost dobře vedené, sice pár nelogičností se najde, ale to je vina scénáře, ne toho, jak je to natočené. Každopádně aby někdo takhle u takového filmu zvládl pracovat s kamerou, to si zaslouží obrovský obdiv. Navíc ten plakát je naprosto dokonalý. A teď jak to celé hodnotit, když jsem u Victorie zároveň nadšený z formy, ale celkově neohromený. Sice bych rád dal víc, ale obecně nemusím filmy, ve kterých forma hodně přebíjí obsah a tak zůstanu u silných 3*. (07.06.2020)