Julieta

Možná jsem nekulturní barbar, ale do teď jsem žádnej Almodóvarův film ještě neviděl. Vlastně mě ta jeho tvorba nikdy moc nelákala, ale na tenhle film jsem náhodou narazil a neměl jsem zrovna nic lepšího na práci, tak si řikám, že tomu Almodóvarovi zkusim dát šanci. Třeba na tom něco bude, když jsou ty jeho filmy tak vysoce hodnocený. A ono na tom opravdu něco je. Je vidět, že to točil někdo, kdo asi už pár filmů natočil a evidentně to filmařský řemeslo umí. Jenže tohle je totální vítězství formy nad obsahem. Je to takovej líbivej film, na kterej se dobře kouká, ale zároveň se tam neodehrává nic moc zajímavýho a ještě to celý končí někde napůl cesty. Ale zvládnul jsem to dokoukat celkem bez problémů a možná zkusim i nějaký jiný Almodóvarovy filmy. 60% (17.01.2024)

Šepoty a výkřiky krve krvi, o/d/ nás, ze Španěl. Na nitkách, jež se rády třepí, zauzlují. Visí intimita, věci života. Letí listy minulosti - sladké, hořké, smutné krajiny, s paellou a mušlemi, v níž prošuměly pravdy o ztrátách. Šmouhy zanesené jsou na paletě pout. Smyje je snad proud slov, s myšlenkou na návrat? (02.09.2020)

Ve snímku "Julieta" Pedro Almodóvar dokazuje to, co ho zdobí ve většině jeho filmů - umí skvěle pracovat s herečkami a je schopen z nich vytáhnout to nejlepší, co může. Příběh začíná dobře, respektive dramaticky, ale jeho postupný vývoj mi přišel spíše jako snaha ukázat, jak jsou herečky dobré, ale jinak moc víc ne. (09.09.2016)

Z filmu som si maximálne odniesol len majestátny pohľad na Adrianu Ugarte, a nič viac, nič menej. Pedra extra nevyhľadávam, ale viem, že má kvalitné snímky, ktoré každému sadnúť nemusia pre spôsob, aké postavy sa v nich vyskytujú, tu nie sú žiadni homosexuáli, transvestiti, ale klasický heterosexuálny pár, ktorý čelí životným skúškam... Dá sa vlastne povedať, že vzťah matky a dcéry sa tlačí do popredia, lebo otca postihlo tragické nešťastie na mori. Odohráva sa v dvoch časových rovinách s postavou Juliety Arcos, ktorá sa vracia do minulosti, spred 25. rokov, keď sa začne hrabať vo svojich starých myšlienkach, ako stretla fešáka vo vlaku, a odvtedy vznikla láska a dcérka Antía. S prestrihmi sa vraciam taktiež do súčasnosti k dospelej Juliete s tvárou Emmy Suárez, kde s postupne pribúdajúcimi rokmi, sa menia aj postavy, de - facto, herci, ktorí ich stelesňujú, čo je pre mňa ďalší rušivý element, na to, že sa snímok odohráva v 2. časových dekádach, sa málo nakladá s dostatočným vybudovaním atmosféry, aby bol divák dosť zaujatý, ja som tak, ledva na pol cesty, skrátka, nudil som sa miestami, ako pes ! Film je o komplikovanom vzťahu matky a dcéry, ktoré sa od seba odcudzili, kde cesta späť býva väčšinou extrémne ťažká... O matke, ktorá sa mi páčila, som sa dozvedel pár vecí, o dcére takmer nič, a tak pozerať sa na tento film, je dosť problematické, už len z toho dôvodu, že mi až tak nesadol, ako som si sprvoti predstavoval... (17.09.2016)

Kdysi jsem miloval filmy Pedra Almodóvara. Těšil jsem se na každý další a bylo mi lhostejno o čem bude. Ale nejpozději od rozervaných objetí se Pedrových filmů začínám bát. Bát se, že ten film bude zase slabý, a že po geniálních snímcích z konce osmdesátých a hlavně devadesátých let, už nám Pedro nemá co nabídnout. Poslední opravdu vynikající film byl pro mne VOLVER a to už je nějaké doba. Jeho poslední dílko mi ale přišlo ještě mdlejší než nepovedená taškařice v oblacích. Ach jo. řemeslně je to natočené skvěle, krásná výprava, kamera, solidní herecké výkony... ale tohle všechno je málo, pokud scénář vypadá jako tisíckrát omleté obtahy z telenovel, kde děj posunují jen hloubavé pohledy podbarvené unylou hudbou. Je pravda, že Pedro častokrát melodram používal jako stavební prvek, ale vždy ho uměl povýšit či využít ve svůj prospěch. Tentokrát nic. Nada. A i ta nosná myšlenka, neboli téma, působí tak trochu přilepeně a na poslední chvíli. Já se ptám proč? Co se ti Pedro stalo? Neber mi mé iluze a přijď ještě aspoň jednou s nějakým provokujícím a niterným filmem. (08.03.2017)