Kilo Dva Bravo

"Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse. - Mickey Mouse? To by nenapadlo ani Rampu!" Zkrátka natolik absurdní situace, že se opravdu mohla stát. Divák si potvrdí, že i moderní armáda není všemocná, že pro každou situaci zaručeně bezpečné postupy neexistují. Drobná událost spustí doslova řetězovou reakci, kdy přibývají utržené končetiny a schytávají to jiné části lidského těla, odnese to jeden ze dvou zdravotníků, není dost lékařského vybavení a vrtulníky nejsou k dispozici. Jedni se nemohou pohnout kvůli zraněním, druzí proto, aby řady zraněných ještě nerozšířili. A tak nasává martyrium, kdy se střídavě bojuje s neodbytně se hlásící bolestí, žízní a vyčerpáním. To vše je ve chvílích zklidnění oživováno řádně černým humorem, kterým zranění ani zdraví nešetří a místy jsem se opravdu smál na celé kolo, už jen pro tu úlevu od situací, kdy jsou vidět opravdu těžce naturalisticky zobrazená zranění. Pravda je, že jestli nějaký film je dokonalou alegorií bezvýslednosti afghánské války, je to právě tenhle. (04.12.2016)

Intenzivní, drsný a bezútěšný válečňák o skupině vojáků, kteří uvíznou v zaminované roklině. Je to nervydrásající jak hovado, parta je sympatická a jakmile začnou vybuchovat miny (a že jich je!), byl jsem přišpendlen do sedačky jak dlouho ne. Ubrat posledních 20 minut, kde se film už míííírně táhne a byl bych ještě spokojenější. (21.04.2023)

U bohatého výčtu žánrů mi chybí komedie. Samozřejmě velmi černá komedie. Kajaki rozhodně není typický válečný film. Už samotné úvodní aranžmá, kde místo amerického přízvuku, slyšíme přízvuk britský mě bavilo, bylo příjemnou změnou. Pak přijde "zápletka", kde znudění vojáci podniknou zbytečnou akci, která se totálně pokazí. Tady se dostáváme k oné černé komedii. To jak vojáci postupně odpalují jednu nášlapnou minu za druhou a sami sobě stupňují jatka, je na hranici toho, kdy koukáte s otevřenou pusou na kusy končetin a toho, že se musíte až smát absurditě celé situace. Film se mi líbil, i když si netroufám říct, jestli jsem si ho vychutnal způsobem, jakým si to filmaři představovali. (02.02.2018)

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)

Ukázka nesmyslnosti války, ve které vlastně s nikým nebojujete, kdesi v liduprázdné poušti, na absurdním reálném případu. Tam z ničeho dojde k tragédii, kterou ani nikdo nezavinil. Dramatické, napínavé, realistické a tak nesmyslné, jak jen může být dle skutečných událostí. Kdyby to nebylo k pláči, dalo by se upřímně zasmát tomu, co invazní vojáci, "hrdinové" ověnčení řády, předvedli. (15.01.2022)