Zeroville

Popravdě ani teď pořádně nevím, jak tuhle podivnost uchopit. Asi jako dost zvláštní poctu zlatým časům Hollywoodu? Tak to totiž působí nejvíc, ale jinak se to celkem těžko popisuje, jelikož to neustále mění žánry a co chvílu se to tváří jinak. Chvíli jako normální komedie, chvíli jako satira na Hollywood, chvíli jako drama, chvíli je to dost mysteriózní, pak je to zase pro změnu romantické, pak je z toho pár minutek romantická komedie a ve finále je z toho totální mindfuck, na který jsem s nevěřícím výrazem zíral až do samotného konce, který naštěstí - stejně jako v jiném Francově filmu The Institute - dá nějaký smysl, oproti tomu všemu, co se dělo předtím. Nicméně i když to končí jako jedna epizoda Twilight Zone (a možná tak končí i jeden slavný film, kterým ta epizoda asi byla inspirovaná a který jsem dodnes neviděl (ačkoli už bych krucinál měl), ale radši ho tu kvůli možnému spoileru nebudu zmiňovat), ten mysteriózní námět v tom je skutečně dost zajímavý a hodně se mi líbilo, jak ho Franco zakomponoval do všelijakých slavných děl (včetně undergroundových - objeví se tu i ve scéně z Mazací hlavy nebo ze Svaté hory). A celkově se mi líbilo vykreslení postavy Vikara, které sice bylo zmatené a těžko pochopitelné, ale má to v tom svůj účel a to včetně závěru. Akorát by tomu prospěla mnohem silnější atmosféra po celou dobu a ne jen ve specifických scénách a taky větší ujasněnost v tom, co z toho chtěl Franco mít. Rozhodně tomu ale nemůžu upřít slušné herecké výkony a ještě povedenější filmařskou stránku, tam je to dost na výši. Jak se mi ten film ale rozležel v hlavě, tak ačkoli k němu mám řadu nemalých výhrad, i přesto mě (přes mé na první pohled nízké hodnocení) dokázal celkem dost zaujmout svojí zvláštností a zároveň mě dost nalákal na další filmy Jamese Franca, protože se zdá, že takové svérázné podivnosti mu rozhodně nejsou cizí... A bylo by to jen dobře, já takové režiséry rád. 3* (12.03.2022)

Jak se okouzlení filmem nepříliš společenského podivína, ale talentovaného střihače (bezbarvý James Franco) mění do posedlosti svůdnou béčkovou herečkou (tuhá Megan Fox), propadá se Zeroville hlouběji do "lynchovského" bizárku, ve kterém ztrácí nit („Fuck continuity!“). Přes mnohé reference pak absolutně selhává v navození dobového dojmu 60.-70. let. (25.08.2022)

Taxikář, ve kterém je ústředním podivínem filmový fanda-střihač. Plus mi to trochu připomnělo Berberian Sound studio nebo Cigarette Burns. Vizuálně to vypadá dobře, kamera háže zajímavé záběry, scény jsou ponořené do zelené nebo rudé, ale dějově je to řídké a Francova postava nečitelná, vlastně jsem jen čekal, jestli ve finále někoho kuchne nebo ne. Radši bych se podíval na film o Johnu Miliusovi, kterého tu hraje Rogen a který tomu dle očekávání dodává aspoň trochu humoru. (13.02.2020)

Já nevím, co všichni mají, mně se to líbilo! Oceňovaná knižní předloha Stevea Ericksona je absolutně výborná a její filmová adaptace za ní podle mě nijak nezaostává. Pro mě to jako pocta určité éře Hollywoodu funguje líp než Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Filmu jistě uškodila premiéra odložená o čtyři roky kvůli krachu distributora a následné dosti omezené uvedení a minimální kritická recepce, stejně jako obvinění Jamese Franca v rámci kampaně #MeToo. (22.03.2020)

Hmm... Jamese Franca (As I Lay Dying) si docela cením jako režiséra zajímavých, netuctových filmů „proti davu“, ale tady mi poprvé (po čtyřech pozitivních zkušenostech) jeho snímek zcela nesedl. Když napíšu, že to byla často nudná dějová i žánrová slátanina, asi to stále úplně nevyjádří moje rozporuplné dojmy ze Zerovillu. Ten film se nejdřív chce strašně tvářit jako zapálená pocta Hollywoodu, nakonec se asi proměňuje v jakousi obecnou poctu slavným filmovým velikánům (když zde dojde v rámci toho Hollywoodu znenazdání i na Dreyerův němý snímek nebo Lynchův undergroundový debut), chce být při zasazení do sklonku 60. let naplněn fůrou odkazů na filmy, reálné osobnosti a události, ale ani základní časovou postupnost při tom nerespektuje. Tak třeba podle Franca natočil Coppola svojí Apokalypsu (1979) už kdysi počátkem 70. let, před Altmanovým Dlouhým loučením (1973)? Ale hlavně, že vzpomínáme, odkazujeme a asi čert vem onu dramaturgii a souvislosti, které tu místy nesedí, i celkově zmatené vedení příběhu. Občas mě to bavilo z toho důvodu, že jsem snad neviděl žádný jiný film, v němž by hlavní postavou byl filmový střihač, a vedle řady odkazů (které tu podivnost ovšem nezachrání) to ještě k atraktivitě v závěrečné třetině pozvedl originální mysteriózní prvek s hledáním záhadného klíče v předělaných záběrech z různých filmů. Ačkoliv i tento prvek se v žánrově zcela odlišném ději objeví znenazdání a taky mi připadalo, že s ním tvůrci pracují spíše ledabyle (jako v mnoha dalších aspektech, pokud jde o scénář) a ten potenciál jakoby film spíše jen trochu ukazoval, než že by ho pořádně využíval. Vlastně se to týká i samotného závěru (inspirovaného jednou povídkou z Twilight Zone), po němž by jako epilog klidně mohl následovat sestřih scén s přidanou hlavní postavou, ale dojde pak uprostřed závěrečných titulků zase jen na tu ukázku potenciálu s jednou takovou scénou. Ačkoliv mi Zeroville v některých scénách nesedl ani co do stylu humoru či vybraných hudebních čísel, stejně si zde říkám, že to byla trestuhodně zpackaná příležitost. [45%] (03.07.2022)