Ave, Caesar!

Ave Caesar predstavuje to, čo súrodenecká dvojica autorov ovláda dlhé roky najlepšie - vytvára presvedčivý, organický a maximálne uveriteľný fikčný svet, plne vystihujúci to najlepšie z adjektíva "coenovský". .......... Film nadšene evokuje vyumelkovanú charizmu hollywoodskych produkcii 50-tych rokov, modeluje svet ich zákulisia spolu s dobovým politickým chvením a vystavuje ich ostrým žihadlám autorskej irónie a zmyslu pre zachytenie absurdity. Archaické postupy klasického Hollywoodu sú naviac dômyselne zakomponované do rozprávania (patetický rozprávač, občasné a vkusné ulietavanie na estetike noirového filmu...) , neostávajú len pri fragmentálnych simuláciách dobovej produkcie vo filmoch vo filme, čo ich robí dynamickejšími. A zároveň sa tu objavuje menšia vada. Priam cirkusová rozkoš z oživovania starého sveta sa nevyhla samoúčelným momentom, z ktorých naviac vyčnieva napr. prebytočnosť stepovacej scénky z muzikálu alebo hranie sa s lanom. Na druhú stranu, prvá spomenutá scéna dokáže stále vitálne napomáhať "zeitgeistu" filmu a tá druhá je jednoducho gargantuovsky vtipná. Ave Cesara sa vlastne celkovo nedá odtrhnúť od slova "maniera". ............... Ak mám Ave Caesar porovnať s minulým počinom bratov Coenovcov - Inside Llewyn Davis, vyhráva u mňa novinka. Predošlý príbeh folkového hudobníka , témou aj spracovaním prístupný širšej diváckej škále strieda manieristické cinefilné vtipkovanie, ponúkajúce viac vzrušenia a pozornosti než retro absurdita prežívania v zapadnutých hudobných kluboch. Aj za cenu miernej straty zmyslu pre mieru. (06.03.2016)

Coenovci mrkají na pánbíčkáře, ukazují dlouhý nos hollywoodský mašinérii a hážou laso potenciálnim Tatumovym obdivovatelkám (a, heck, obdivovatelum jakbysmet). Snad poprvé se dá roztříštěnost považovat za regulérně silnou stránku filmu. Je to spíš soubor skečů než cokoliv jinýho (což našemu publiku očividně nevoní), ale já si v rámci možností smlsnul. (29.02.2016)

Bavil som sa od začiatku do konca a bavilo ma úplne všetko. Skvelé obsadenie (robiť zo seba idiota, tomu sa už povie dôvera k režisérovi... pri Coenovcoch to naviac hercov aj herečky sakramentsky baví, mám pocit, že sa ich počas natáčania pýtajú: "Môžem, môžem ešte pritlačiť na pílu? Prosím prosím... !"), bavili ma hudobno-tanečné čísla aj príbeh sám (uštipačný i láskavý zároveň)... a ako si na (povrchné) zosmiešňovanie komunistov nepotrpím, tu som sa práve pri nich pučil zo všetkého najviac. Ono to totiž, pri celom tom bláznovstve, nebolo povrchné. Hlavne skvelé to bolo! (18.07.2016)

Filmový bonbonek pro poučeného diváka. Naprosto skvělá podvratná satira a zároveň okázalá a přiznaná pocta klasickému Hollywoodu, té legendární továrně na sny. Pastiš hned několika žánrů, které jsou tak skvěle natočené, mají ten správný oldschoolový švih a přitom jejich záměrná prostoduchost je ozbrojující - Ježíš, jenž není na plátně vidět a jehož představitel si není jistý, jestli je hlavní hrdina filmu, typický unifikovaný historický hollywoodský kostýmní velkofilm, který má ,,umělecké" ambice změnit svět, ,,pásová výroba" westernových nicotností, vyprázdněná vztahová konverzační dramata ze života společenské smetánky, skrytý homosexuální podtón v muzikálovém čísle stepujících námořníků, choreograficky dokonalá muzikálová čísla s aquabelami, některé scény a nasvícení jakoby z temných noir detektivek...to vše zasazeno do hlubšího kontextu mccarthistického honu na čarodějnice (na toto téma doporučuji skvělý film Na černé listině s excelujícím Woody Allenem) a odkaz právě na známou černou listinu (na které bylo nejdříve 10 a později stovky osob - zejména scenáristů, ale i herců, režisérů atd.), kterou vytvořil Výbor pro neamerickou činnost...aneb aktuálněji píchnutí do salónního marxismu, který i u nás má i dnes živnou půdu... Osobně kvituji i fakt, že roli komunistickými ideály pomatené hollywoodské hvězdy hraje právě George Clooney, v civilu známý coby levicový politický aktivista...minimálně coby projev oceněníhodné sebereflexe...(sám Clooney na téma mccarthismu před deseti lety režíroval skvělé drama Dobrou noc a hodně štěstí) Po formální stránce pečlivá rekonstrukce filmů hollywoodské zlaté éry, která ovšem po coenovsku vždy a všechno shodí (v jejich podání kupříkladu tzv. desítka opravdu kolaborovala s Rusy) a nebere se ani trochu vážně... Inu, taková typická coenovština... PS: Na téma mccarthismu byl natočen o rok dříve ještě další film, totiž skvělé životopisné drama Trumbo. (13.03.2016)

První polovina byla relativně koukatelná a pokud by se Coenové omezili jen na Mannixovo řešení jednotlivých problémů, tak by to i šlo. Ale bohužel velký prostor dostala Clooneyho linka, která byla jen o bezobsažném blábolení, Tatumovu vložku jsem nepochopil vůbec a pomáhání si momentkami z "dobových" filmů je o ničem. Sem tam se nějaký fórek povedl a konkrétně kovboj snažící se o dramatickou rovinu dokáže rozesmát, ale podobných věcí je ve filmu zoufale málo. Tohle se zrovna dvakrát nepovedlo. 35% (01.10.2016)