Hladová srdce

"Is it a race to see who wins?" Snímek Hungry Hearts je mrazivou výpovědí o pomýlenosti dnešní doby, v které je mateřská intuice všeobecně považována za závadnou a brouk Pytlík v bílém plášti je tím jediným, jenž ví, co je pro každé dítě nejlepší. Tito brouci Pytlíci sestavili za tímto účelem tabulky a pokud míry dítěte v daném čase neodpovídají předepsaným hodnotám, je považováno za nemocné s pofidérní diagnozou např. v podobě zástavy růstu, který lze samozřejmě vyléčit flákotou masa. Co na tom, že člověk je od přírody býložravec a všechny živočišné produkty s výjimkou mateřského mléka mu vážně škodí. (08.06.2016)

Hungry Hearts nebude film pre každého. Je surový a pomerne depresívny, tematicky nie moc atraktívny, ale v dnešnej dobe, kedy sa veľa ľudí orientuje na alternatívny spôsob života je prinajmenšom zaujímavý. Výkony Adama Drivera a Alby Rohrwacher sú však brilantné a citlivejšie povahy sa budú vážne obávať o ich malého syna. Adam Driver je tu naozaj výborný a jeho racionálny otec je postava, s ktorou sa dá stotožniť a priať mu, aby to zvládol. Alba Rohrwacher podala perfektný výkon, pretože zahrať uveriteľne matku, ktorá začne byť postupne šialená, nie je ľahká úloha. Ale asi sa nenájde veľa divákov, ktorí sa na túto snímku pozrú viac ako jedenkrát. (07.11.2019)

Ľudia ako Mina, všetci pojedači placenty, popíjači sava, antivaxeri a podobná ľudská špina, by mali mať zakázané deti vôbec splodiť, nie ich ešte vychovávať. Pred pár dňami akurát zomrel štvorročný chlapec. Mamina sa radila na facebooku s antivaxermi a tí ju presvedčili, aby mu nedávala lieky. Zomrel na chrípku. Na rovinu? Neužil som si to. Ani neviem ako kto hral. Verím, že dobre. Škoda, že vás to nenechá sa sústrediť na nič iné ako rozmýšlať, akou najbolestivejšou smrťou by mala byť zavraždená hlavná ženská hrdinka. Napadlo ma ubodanie. (11.02.2020)

No uf... Mám za sebou dva poměrně dost drsné filmy, ale tenhle byl o poznání víc drsnější - a přitom oba ty filmy dokázaly zapůsobit bez jakýchkoli explicitností. A u Hladových srdcí si toho cením o to víc, jelikož zpracovává vyloženě odporné téma - u kterého se navíc divím, že v dnešní době, kdy jsou poměrně in všechny veganské-ezo-new age věci... Jude a Mina se poznali snad tím nejnepravděpodobnějším způsobem, začali spolu chodit, Mina otěhotněla, oba se vzali a Mina se začala dost zajímat o alternativní výchovu svého dítěte. A to u ní propuklo v šílenství a brání svému dítěti jíst skoro všechno, protože je to podle ní jed. Děcko je tedy v sedmi měsících echt podvyživené a ačkoli se s tím Jude snaží něco dělat, pod vyděračským manipulativním psychoterorem Miny nemá moc šanci. Kromě trefné kritiky toho nejextrémnějšího s čím fanatičtí vegané (a že jich není málo) přišli to i ukazuje určitou nefunkčnost úřadů a navíc se zde zaceluje silně pošramocený vztah matky a syna, takže to kromě stěžejního a na první pohled jediného tématu to v sobě má nakonec ještě něco navíc. A kvůli tomu nakonec tu slabou pátou hvězdičku přidám, protože i když to mohlo být celé domyšlenější a dotaženější včetně psychologie Miny (která zde funguje jen "na hraně"), tak jsem s tím filmem jinak nakonec spokojený. Má silné téma a solidně vedené téma, dokáže být drsný a každou minutou znepokojivý bez vyloženě viditelně brutálních scén a je taky naprosto dokonale zahraný, kde jak Adamu Driverovi, tak Albě Rohrwacher (kterou začínám mít jako herečku čím dál tím radši) jsem ty jejich role věřil tak moc, jako už u žádného jiného filmu dlouho ne. A i když je to natočené vyloženě odpudivě, mě to naopak sedlo hodně a to z toho důvodu, že ty hnusné, občas styl skryté kamery připomínající záběry dokonale pasovaly do celkové atmosféry filmu, takže ani po filmařské stránce si snad ani nemám na co stěžovat. Velmi příjemně mě to překvapilo. Slabých 5* (23.10.2021)

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90% (30.01.2016)