Lumière & spol.

Samozřejmě za 5. Tento dokument je takový filmový svátek. Jelkož film miluju vzbuzoval ve mě tento "dokument" nostalgické pocity smíšené s obdivem k všem zúčastněným. Většinu režisérů neznám, což ale nevadí, neb všechny krátká stopáž nutila vymáčknout ze sebe maximum kreativity a vtěsnat své bujné představy do padesáti vteřin. Černobílé záběry z kinematografu jsou krásné, dávají vyniknou obrysům a stínům, natáčené objekty dostávají novou tvář a tak dodávají snímkům nádech opravdového umění. Většina režisérů se předvedla v nejlepším světle, jen mě trochu zklamala Liv Ulmannová a hodně mě zklamal Wim Wenders, který pořád omílá Berlín a anděly. (26.08.2005)

Hodnotit dílko tak nesourodé je asi tak jednoduché, jako vyplnit napoprvé bezchybně daňové přiznání. Kterak odhodnotit neohodnotitelné? Jako poctu bratřím Lumiérovým? Pak dát plnou palbu. Hodnotit každý kousek zvlášť a vypočítat průměr? Vyjde průměr. Už dávno mě fascinuje svět zabíraný jednoduchým čelním záběrem bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Oslovily mě nejvíc snímky, které evokují právě ty původní staré záběry. Holčička na váze (Miller) , Prymidy (Shahin), záběr z ulice (Merchant a Ivory), Tanečnice (Corneau). (04.02.2015)

Jako pocta bratrům Lumièrovým a celému vzniku filmu je tato kompilace 40 minutových filmečků zajímavým, svébytným počinem, který pamětníky potěší, filmové studenty uspokojí a nikoho neurazí. Skrz starodávnou kameru Lumiérových dýchá nostalgie i kouzlo starých dob a zhlédnout pár vybraných výtvorů (mé nejoblíbenější: Girod, Lynch, Angelopoulos) je čirým potěšením, avšak jejich spojení do "Lumière & spol." se mi tolik nezamlouvá. V prvé řadě většina režisérů nebyla vůbec schopna smysluplně, natož zajímavě odpovědět na kladené otázky, viz "Proč točíte filmy? Prostě proto," a za druhé, nahromadit takhle 40 kraťásků a "vyblít" je na diváka, ztrácí své kouzlo a místy je to opravdu nudné a kvalitativně nevyrovnané... 5/10 (19.06.2009)

"Cinema will die, if you let it die." Tak jo. Asi bych se měla stydět, protože jsem znala tak 5 režisérů z toho úvodního představování. Ale jinak WAU... wau... tohle jsem prostě nečekala. Nevěděla jsem vůbec do čeho jdu, jen že to je na počest Lumiérům a že se toho účastnila řada režisérů, ale wau... Natáčet Lumiérovou kamerou ty samé záběry jen v naší době a prostě si je přetransformovat podle svého režisérského stylu. Vlastně základ této "Hry" byly tyto tři pravidla: 52 sekund délka frekvence, žádná synchronizace zvuku, pouze tři záběry. Naprosto mě dostal smích J. Rivetta. Moc fajný byl úsek snímku, jak šel pás režisérů stojících u kinematographu a přitom jsme slyšeli jejich názory. Velmi povedená byla Millerova holčička mlátící lidi brašnou. Zhang /jeden z mála, kterého jsem znala/ měl teda slušnou šílenost. Ovšem nejkrásnější odpověď na otázku "Proč točíte" byla tato: "Nikdy se neptejte stonožky, proč chodí nebo zakopne." Claude Lelouch nám udělal krásnou přehlídku vývoje kamer. Corneau zase jako jediný skvěle kolorovanou verzi. No co k tomu říct na závěr? Aspoň se kamera Lumiérů naposledy podívala na svět a dokonce si ho i obcestovala. (02.02.2015)

Komentář a hodnocení k Lynchovu příspěvku do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Při sledování tohoto minutového snímku dýchne na diváka zvláštní atmosféra. Vždyť celý tento Lynchův krátký a depresivní opus je natočen na kameru bratří Lumièrů. Zvláštní, "lynchovsky zneklidňující" a výjimečný zážitek. Poznámka: Lynchův snímek je součástí projektu Sarah Mohnové LUMIÈRE & SPOL.; 40 významných světových tvůrců bylo v rámci tohoto projektu osloveno, aby s použitím původní kamery bratří Lumièrů natočili film o délce maximálně 1 minuty. (15.09.2003)