Réžia:
Patrice LeconteKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Eric NeveuxHrajú:
Christian Clavier, Carole Bouquet, Valérie Bonneton, Rossy de Palma, Stéphane De Groodt, Sébastien Castro, Christian Charmetant, Arnaud Henriet (viac)Obsahy(2)
Michela Leprouxe, vášnivého milovníka hudby, potkalo nečekané štěstí. Na bleším trhu objevil vzácnou gramodesku – první album muzikanta Niela Youarta, které se jmenuje „Me, myself and I". A od té chvíle touží Michel po jediném: v naprostém tichu, klidu, samotě a domácí pohodě si vychutnat tento hudební klenot. Jenže, v tom okamžiku, kdy už pomalu zasouvá jehlu gramofonu do drážky této vzácné gramodesky, se celý svět a snad i všichni jeho obyvatelé proti němu spiknou. Ať už se jedná o nečekanou návštěvu syna, kutilské bušení souseda, lomození uklízečky, urputné vyzvánění telefonu nebo poněkud dramatičtější obvinění z nevěry ze strany manželky či příchod jeho milenky. A jako třešnička na dortu se v domě koná tradiční oslava nazvaná Sousedský den. Michel musí nasadit do boje všechnu svou energii, lstivost i mazanost. Jen proto, aby získal svou vytouženou hodinku klidu. Dokáže to? Nebo se jeho tak nadějně započatý den změní v noční můru? (Cinemart)
(viac)Videá (1)
Recenzie (93)
V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. ()
Michel toho od sobotního odpoledne nechce moc, jen hodinku klidu. Jenže tu mu rozhodně nehodlá dopřát naprosto nikdo, ať to je antiglobalistický syn, který přivede filipínskou rodinu, otravní sousedi, "polský" instalatér nebo příživnický kamarád. Je to taková divadelní konverzačka, a ty já mám vlastně docela rád. Není to taková nálož jako Bůh masakru, ale pořád je to hodně zábavný. ()
Franouczská hvězda Christian Clavier opět předvádí vynikající herecký výkon a to v zajímavé roli odehrávajcí se v jednom bytě, kde si přeje pouze jedno oddechnout si a pustit si gramofonovou desku, kterou objevil na trhu, ovšem kvůli neustálým komplikacím, nečekaným překvapením a průserům se k tomu jen tak nedostane. Párkrát jsem se zasmál nahlas,ale jinak si myslím, že se z toho mohlo vytěžit o něco víc, ale přesto slušné. 65% ()
Francouzská konverzační komedie o typovi, který si koupí vinylovou desku, aby si ji v klidu domova přehrál, ale jako just na potvoru mu to díky sledu střeštěných událostí není dopřáno. Je to hrozně prostý film odehrávající se v jednom bytě, takže to dost potvrzuje divadelní předlohu i způsobem hereckého projevu. Veškerý úspěch/neúspěch stojí na hlavním hrdinovi Christianu Clavierovi, kterého já mám rád, takže jsem se pobavil, ale podruhé to nedám. ()
Nevim proč,ale prostřednictvím hlavní postavy,ztvárněný Klavírem,a nevim proč námětem(bože,je to podle divadla)sem sjel,a to ještě na orig.dvd (kurva za prachy) french film,ale je to rozeřvaná,hysterická,dějově rozlítaná kokotina,ktero sem dojel do konce jenom silou vůle.Tohle je přesně jeden z případů,proč mám radši americkou komedii.30%. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (1)
- Na obalu fiktivní LP desky "Me, Myself and I" fiktivního Niela Youarta, jsou jako spoluhráči napsáni i Salomon Pickett a Wilson Burke. Jejich jména jsou přesmyčkou skutečných soulových zpěváků, jimiž byli Solomon Burke a Wilson Pickett. (Previt)
Reklama