Dajte mi pokoj!

Když tak o tom přemýšlím, tak nebýt zápletky s milovaným vinylovým LP, souseda Poláka a instalatéra "Poláka", byl by to dost propadák. Ale jako sběratel desek jsem se do pocitů hlavního hrdiny alespoň trochu dokázal vcítit, takže jsem jeho zoufalství z nedostatku klidu na poslech oblíbeného kusu a zneuznání ze strany okolí tak nějak chápal. Třeskuté výbuchy smíchu se však po celu délku filmu nedostavovaly a i celé kino se spíš chvílemi uchechtlo, než aby se válelo smíchy po zemi. Takže spíš taková průměrná jednohubka, než výrazná pecka. Ale vzhledem k tomu, že je anoncováno jako komedie, při níž se zas tolik nenasmějete, musím dát dvě hvězdy... (13.09.2015)

Jak mám nyní uvedeno ve svém profilu, jsem toho názoru, že základem komedie je všední život, do něhož se vlivem okolností dostanou komediální prvky. A přesně takové jsou komedie s Clavierem. A tedy i tato. Tato komedie navíc má i hlubší podtón, neboť jde i o sondu do manželského života, a to sondu, která jde takříkajíc na dřeň. (30.09.2016)

Nebýt Chrisitiana Claviera, tak ten film stojí za starou belu. Sice i s ním je to jenom průměr, ale alespoň koukatelný, neboť se obávám, že bez něj by to bylo ještě mnohem horší, on to dost drží nad vodou. Přitom je to škoda, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože Francouzi tohle vždycky uměli – mixovat dialogy, drama, komedii a hlášky snad úplně se vším a navíc, když se to odehrávalo v jednom malém prostředí a zápletka byla v postatě úplně debilní, protože vlastně skoro vůbec nebyla (čímž byla také nesmírně geniální). Tady to nefunguje skoro vůbec, opravdu dobrých vtipů a gagů je pomálu (instalatér Polák) a ani na té krátké stopáži to prostě spolu moc nejde. Není to špatný film, jen jsem dlouho neviděl žádný, který by tak moc promarnil svůj potenciál, ze kterého mohla být neskutečně skvělá podívaná. 55% včetně bodů za Claviera. (23.02.2017)

V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. (12.09.2019)

Michel toho od sobotního odpoledne nechce moc, jen hodinku klidu. Jenže tu mu rozhodně nehodlá dopřát naprosto nikdo, ať to je antiglobalistický syn, který přivede filipínskou rodinu, otravní sousedi, "polský" instalatér nebo příživnický kamarád. Je to taková divadelní konverzačka, a ty já mám vlastně docela rád. Není to taková nálož jako Bůh masakru, ale pořád je to hodně zábavný. (05.08.2019)