Hana a jej sestry

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Je zajímavé, jak jsou 40 let vztahové vzorce stále platné i v současnosti. Film mě zastihl v naprosto příznačném rozpoložení a myslím, že nejsem jediný, kdo ve filmu našel sám sebe nebo někoho blízkého. Mohu říci, že jsem si nemohl vybrat lepší film na výroční 9000. hodnocení, i když volba padla celkem náhodou (nejlépe hodnocený film na HBO MAX, který jsem ještě neviděl). (15.12.2023)

Tentokrát mě Woody zasáhl přesně a na 100 %. Hannah and Her Sisters je opravdu parádní drama/komedie/film ze života. Konečně Woody odsunul "svou postavu" (neurotik) na vedlejší kolej a zaměřil se na obyčejnější lidi a jejich problémy, (ne)lásky, vztahy… co vám budu povídat, nechápu, proč se o tomto filmu nemluví jako o jednom z nejlepších Woodyho snímků, co kdy natočil. Protože by se mělo. Rozhodně by si to tento snímek zasloužil více než třeba takový Manhattan. Já osobně tento film řadím do TOP 3 filmů od Allena. 100 % za uvěřitelné příběhy, za herecké obsazení (Michael Caine, Mia Farrow and Max von Sydow v tomto filmu excelují) a za ten konec (jestli ho Woody má či nemá rád je mi upřímně jedno, podle mého názoru tam pasuje skvěle). (19.09.2012)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)

Ne, že by Allen neuměl točit vážné filmy, to nehodlám říct. A tenhle patří k těm lepším. Ale mě Allenovy vážné filmy prostě moc nebaví. Hana má dobře napsané a obsazené postavy, sestra navštěvující punkové koncerty je super, Barbara Hersey je skvělá (nedivím se, že ji v The Entity prznil duch), škoda toho mála prostoru pro Carrie Fisher (vůbec by mi nevadilo, kdyby se prohodila s nesympatickou Miou Farrow) a i ten Allen svou rolí nakonec jinak vážný film trochu rozveselí. (03.03.2016)