Dýchaj

Poetický, neobyčejně obyčejný vizuál. Působí to trochu artově, ale zase ne tolik, aby to odvedlo pozornost od toho co se dělo. Začátek je fajn, pak se z toho vyvrbilo něco, co jsem nečekala ani vzdáleně a jakkoli se může zdát, že to někde před polovinou ztrácí šťávu, nenechte se zmást, protože to teprve všechno přijde. Někdy ze začátku jsem si při jedné scéně myslela, že jsem pochopila název filmu - jako poklidný proces při kterém si vychutnáváte přítomný okamžik, jeho jednoduchost a krásu. Jak hodně jsem se spletla se ukázalo až v úplném závěru. Asi by se dalo říct, že víc jsem se splést snad ani nemohla. Budu ignorovat, že mi v ději několik prvků úplně nesedělo, protože to je vzhledem k celkovému vyznění irelevantní. Možná by mi tenhle film nepřišel po obsahové stránce zas tolik zajímavý (v tom významu, jak moc jsem se bavila/"užívala si" to sledování), kdyby nebylo té poslední scény. Nechci tvrdit, že to nebylo zajímavé, drsné, děsivé, silně znepokojující, zoufalé a nervy drásající...protože to všechno to bylo....Jenže (budu se opakovat) závěr to posune všechno trochu jinam. Je to určitě jedna z pro mě vůbec nejsilnějších scén co jsem viděla- všechno podtržené zvukem a skvělým hereckým výkonem Joséphine Japy. Nebýt toho a nebýt toho lehce uměleckého pojetí, mohlo by totiž vše připomínat takové ty béčkové americké " šikanovací horory-dramata", což je asi to, co mi na snímku vadilo. Když to nějak shrnu tak váhám jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky a nevylučuju, že to budu ještě měnit. (01.04.2015)

SHE'S DONE IT AGAIN! Po excelentní vztahovce na úrovni milenecké a sourozenecké přichází pro změnu jiná na úrovni kamarádské - a i když tentokrát nejde o zcela stoprocentní záležitost, pořád Mélanie nabízí velice záslužnou porci invence. Zaprvé dala velkou příležitost Joséphine Japy, která se nyní po zásluze uchází o Césara pro nejslibnější herečku roku. Hřejivý úsměv, přirozený projev a doslova dechberoucí finální scéna by jí nakonec úplně klidně mohly přihrát i celkový triumf. | Zadruhé dala "pískotu v uších" docela nový rozměr; viz závěrečné minuty, kdy tenhle (poslední dobou až přemnožený) atmosférický prvek dokonale rezonuje s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. | Zatřetí dala všem lekci z tvorby názvu filmu. Jednoduchý, a přece funkční v tolika různých rovinách. | A konečně začtvrté: její, respektive Potierův cit pro kompozici prostě nemá chybu. Opravdu zážitek sledovat tyhle dva při společné práci. (24.02.2015)

Nijako obzvlášť to na mňa nezapôsobilo, keďže to pôsobilo celé príliš stroho a fádne. A ja celý čas čakám, kedy konečne prídu v deji aj nejaké poriadne zvraty, no namiesto toho sa celá zápletka len tak jemne vyostrovala, no v konečnom dôsledku tam nijaké zásadné zlomy ani neboli. A keď už sme pri tejto tématike dievčenského priateľstva, kde hrajú hlavnú rolu úplne odlišné temperamenty, tak pre mňa bol film My Summer of Love tak o 3 triedy lepší! Toto bolo proste príliš nevýrazné, teda na môj vkus určite... (27.04.2015)

Nakoniec neviem kto tu bol väčší magor. Príbeh o priateľstve dvoch dievčat kde jedna je šedá myška(ale neskutočne krásna) a druhá je príťažlivá perská mačička. A aj keď myška vie, že ju môže mačka zožrať aj tak ju stále púšťa do svojho srdca ... Každopádne som čakal, že odhaľovanie( samozrejme charakterov ) príde o dačo neskôr. Vedľajší príbeh rodičov mohli bez mihnutia oka vyškrtnúť a viac sa venovať dievčencom ... Každopádne si musím pozrieť filmografiu Joséphine Japy, to dievča ma zasiahlo ... (13.08.2016)

Typický francúzsky film, kde sa toho dlho nič neudeje, konkrétne minimálne polovicu filmu. Všetko je postavené na dialógoch, často i zbytočných. Odvtedy ale akoby uťalo a rozbehne sa celkom slušná psychologická dráma, ktorá neraz zovrie žalúdok. Oceňujem herecký výkon Lou de Laage, ktorá je dozaista veľmi talentovanou herečkou. Inak ale celkom predvídateľný záver. (14.04.2017)