Elle

Verhoevenova tvorba mě asi nikdy nepřestane bavit. Přesto od Černé knihy jsem měl trochu obavy, jestli se už tak trochu nejednalo o jeho filmové rozloučení. Snímkem Elle však moji domněnku, k mému milému překvapení, vyvrátil. Psát o tom, že jde o velmi svéráznou podívanou, ve které znovu nechybí všechny režisérovy libůstky, je asi zbytečné. Už ten mix komorního dramatu, mysteriózního thrilleru a zlomyslné, lehounce dráždivé vztahové tragikomedie dělá svoje. Díky pestré paletě motivů mě sledování filmu opravdu bavilo. Vztah se synem, postupné odkrývání minulosti, stále otrlejší „ozvěny“ znásilnění, cynické pozorování propletence vztahů, absurdní situace, chvilky napětí, sem tam erotické dusno. To vše tam je v různých dávkách, no a v popředí této směsice Isabelle Huppert, která s naprostým přehledem zvládá…leccos (do dnešního dne jsem s ní prakticky nic neviděl, což bych i rád napravil, na druhou stranu díky zkušenosti s Pianistkou už tuším, co od ní můžu očekávat). Solidní 4*, staré prase Verhoeven stále umí. (30.12.2017)

Paul Verhoeven pokračuje v tom, co on a Cronenberg umí tak dobře - vyprávět o odvracené straně lidskosti. Ve středu dění je již sám o sobě zajímavý charakter dominantní ženy v brilantním podání Isabelle Huppert a kolem ní je hned několik drobných a neobyčejných podzápletek, které pečlivě vykreslují život okolo. Filmu nechybí špetka zvrácenosti, vášně i surovosti, které jsou Verhoevenovi vlastní. S těmito instrumenty pracuje režisér zkrátka skvěle a výsledkem je 130 minut nenudící "drama" v pravém slova smyslu. 8/10 (10.01.2017)

Padesát odstínů stoického cynismu. Verhoeven na novém tvůrčím území zaválel a při tom jen tak mimochodem stihl zase rozdrtit brouky. Nečekejte erotiku a už vůbec ne thriller, tohle je sarkasmem protkaná černá komedie o mezilidských vztazích, která je postavená na faktu, že půlka mužského pokolení je pro ženy nepříliš užitečná a ta druhá je zbytečná. Není to ode mě směrem k britské lady zrovna dvakrát gentlemanské, ale Isabelle Huppert je restaurovaná Helen Mirren.. (03.08.2018)

Evropský provokatér a mistr erotických thrillerů Paul Verhoeven se (i s ohledem na svůj pokročilý věk) vrátil ve velkém stylu. Žádná senilní báchorka o jedné manipulativní šéfové, ale poctivá a originální podívaná, která by to měla za oceánem podstatně obtížnější než v tematicky otevřenější Evropě. Verhoeven zkoumá lidskou zvrácenost z několika pohledů, hlavní postava je zkažená potvora, kterou všichni poslouchají a která i po sexuálním násilí na vlastní osobě povstane a dělá, jakoby se nic nestalo. Verhoeven se na lidské slabošství dívá zkušenou optikou, předkládá několik dialogově vypiplaných scén, mnohá překvapení i silná sdělení. Není to film, který by přitáhl masy, ale chlapík, který stojí za vysokorozpočtovými kusy, jako jsou Hvězdná pěchota, Základní instinkt nebo RoboCop, dokázal, že by nás měl těšit častěji. Zdálo se, že za oceánem ztrácel inspiraci, odešel domů, kde pak natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry, Černou knihu. Ambice mu nechybí ani tentokrát. Samozřejmě v tom velkou roli hraje odvážná a velmi přesvědčivá Isabelle Huppert, která si řadu scén krade pro sebe. Tempo vlažnější, pár odboček nadbytečných. Místy ale výborně satirické, těším se s Verhoevenem na příště. (31.10.2016)

Psychologický thriller o genderových otázkách a komedie o buržoazii, sexuální satira. Elle je dost hluboká postava, morálně dvojznačná. Jak ji divák postupně poznává může ji začít nenávidět. Můžete ji sledovat několika způsoby. Nějaké jsou nezajímavé. Film prostě nedokáže být zároveň a zábavný a zároveň hluboce znepokojující. Občas je satirický a občas perverzní. (05.12.2017)