Volání netvora: Příběh života

Kouzelný příběh, který si s ničím nezadá s filmem Můj kamarád drak, jež je přibližně tak na stejné úrovni a dokáže člověka zaujmout hlavně postavou Liama Neeseona a jeho nečernobílými příběhy, které mě vážně bavilo sledovat. Bayona bude mít jistě v Hollywoodu i po Jurském světě dveře otevřené...7/10 (01.03.2017)

Pravda je tam venku. Smysluplná a odzbrojující katarze už dnes v ryze dramatických filmech moc často na přetřes nepřichází, spíše (a výhradněji) v jejich akčnějších podobách - a tudíž ve zcela jiných žánrových odvětvích. Je proto velmi příjemné, ujistit se po letech v tom, že takový Bayona s důvtiplnou šokující pointou stále pracovat umí. (21.02.2017)

Smekám před hereckým výkonem mladého hlavního hrdiny, jehož život se dostává kvůli tragickému kontextu do ambivalence - jeho největší pravdy. Chápu, že celé to musí být hrozné, osobně jsem si též prošel hrůzami, ale celý film je laděn tak trochu monotónně do jediné emoce: vzteku. Sám jsem měl barvitější pocity tragédie. Nesoudím, jen jsem u filmu usnul. (01.04.2017)

Zvláštní film o chlapci, který prožívá tragické období, kdy mu umírá matka. Film je hodně depresivní a prolínají se zde fantazie chlapce, v podobě stromového netvora, který metaforicky vypráví chlapci příběhy, vztahující se k tragické životní události. Během filmu není přesně jasné, co vše je realita, co smyšlené představy hrdiny, ale jako celek to příliš nefunguje. Scénář je originální, o tom žádná, ale není zde žádný moment, který by stal podruhé za shlédnutí a který by dokázal něčím strhnout. Vypadá to díky trikům, animaci velmi pěkně, ale jinak zklamání.......5/10 (03.03.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)