Princezná a pisár

Po řadě spíše průměrných pohádek s tuctovými princeznami, jalovými princi a Janky a nic moc historkami, je tu konečně změna k lepšímu. Svižná, místky skoro akční zábava, s fajn Jankem a příjemně netradiční, akční a sympatickou princeznou, mezi kterými to jiskří, a to nejen díky svižnými slovním přestřelkám. Kramár je konečně padouch jak má být, slizký, zákeřný, bezcharakterní lotr, kterému to vychází tak dlouho, až jsem opravdu začal princezně s Jankem držet palce. Jistě byla tam řada lapsů, chyb v logice, scénáři i těžkých selhání skriptky, ale nakonec jsem si odhlasoval, že na to kašlu a užil jsem si svižnou pohádkovou zábavu. (17.03.2016)

Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď, protože to při zapisování cizích myšlenek využije úplně nejvíc. Aspoň, že ten chlapík, který tedy má být písař, ač ho vidíme dělat ledacos kromě psaní, měl jisté kouzlo. Po všech těch chlapcích, do kterých se zamilovávaly princezny v posledních letech, je to docela osvěžující. Princezna je sice o půl hlavy větší než hlavní hrdina a její budoucí životní partner, ale, rovněž na rozdíl od mnoha princezen let předchozích a vlastně i letošních, je hezká a povšechně sympatická (jen ty její šperky, oko trpí, duše pláče). Zápletku s nepatřičně vydanou truhlicí si tvůrci vypůjčili ze staré kulisovky, připletli do toho miliontou variaci na téma "dávná vražda, snaha chopit se moci", co jsme viděli už třeba v Hrbáčovi, zázračné zachránění někoho, kdo nade vší pochybnost už měl být mrtvý jsme už také viděli tolikrát, že to je krutá zívačka. Někde dvacet let odložený rodič dá divákovi vzpomenout na "Jak vycvičit draka 2" (konečně chápu, proč nám ve škole bránili v opisování, u scenáristů to je opravdu trapas), když jsem u toho opisování. Udělej mi kocoura mi připomnělo těžký týden referenta Kubrta. Přesto tahle pohádka není nejhorší, co jsem viděla, a scenárista ani režisér nemusejí dělat ani čulibrka ani vozembouch, aby své diváky rozesmáli tam, kde je rozesmát plánovali. (26.12.2014)

Začátek vypadal nadějně, proč neudělat pohádku trochu akčnější a nepřidat i nějaký ten parkour, že? Jenže se jako v tomto žánru tradičně vařilo z vody, takže scénář začal vytahovat různé deus ex machiny a prudit nelogičnostmi, které bych pohádce klidně i odpustil, kdyby nabídla něco, čeho bych se mohl chytit. Princezna byla sympatická, král starý a hlavní padouch pitomý jak ten jeho plán. No nic, jako obvykle. (24.12.2014)

Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60% (10.09.2015)

Jako hlavní pecka na Štědrý večer teda fakt slabota. Nicméně pár světlých chvilek se našlo a celkově to mohlo dopadnout daleko hůř. Největší slabinu bych viděl ve scénáři, který je děravý jako ústa staré ženy. Postavy nelogicky pobíhají, nechávají se debilně okrádat a jejich pud sebezáchovy je na bodu mrazu. Obsazení celkem ujde, ovšem hlavně díky "starým bardům". Naštěstí je pohádka celkem svižná a skončí dřív, než se člověk začne zamýšlet až moc. Těžko teď hodnotit dopředu, ale nevím, jestli si na tuto pohádku za rok o Vánocích vzpomenu. (25.12.2014)