Pod zemou

Jeden z těch nejstrašidelnějších hororů jaký jsem kdy viděl. Rozhodl jsem se proto pro opětovné shlédnutí po letech a nadšení neupadá. Jedná se o film, který stmelí všechny hororové fandy. Ačkoli mystično převládá, každý si zde najde právě to, co mu nejvíce vyhovuje. Nejvíce potěšeni budou pravděpodobně příznivci found footage, neboť to bylo zpracováno ukázkově a všechny záběry byly věrohodné, ostré a plnily svůj účel na výbornou. Atmosféricky také velmi přesvědčivé a tvůrci nás od samého začátku vedou temnou klaustrofobicky působící uličkou s několika perfektně načasovanými lekačkami. Nejedná se však o pouhé jump scares, co činí toto dílo tak strašidelné. Napětí je silné, jeden člen výpravy se chová podivně a po celou dobu se dějí nevysvětlitelné události. Ač to není předností tohoto snímku, mnohokrát dojde i na násilí a krev. Závěrečná kapitola graduje do zcela neočekávaného vyvrcholení a já tak byl překvapen a velmi potěšen. Váhám mezi 4-5*. 82% (28.01.2022)

Má fůru titulů, hovoří plynně několika jazyky a je sakra zabraná do symboliky, alchymie, archeologie a zřejmě má sklony i k sebetrýznění. Obklopuje se samými chytrými mlaďochy, kteří dobře vypadají a ke všemu jsou náklonní k jejím pološíleným nápadům. Teď se rozhodla prozkoumat francouzské katakomby, kde beztak najde nějaké pojítko k mrtvému otci a kde se ukrývá kdejaký bubák. A objekt jejího zájmu je samozřejmě hodně hluboko. Jenže k postavám si nevytvoříme pražádný vztah, motiv o smývání dávných hříchů je spíš úsměvný a atmosféra s přibývajícími minutami nepěkně klesá. Mizerná dramaturgie. Hlavně, že se pořád něco děje, že? Jsem rád, že to mám za sebou. (04.01.2015)

Dvě hvězdy za ty fajně tísnivé katakomby, ale zábava se moc nekonala. Děj přeplácaný, chaotický a plný scenáristických splašků. Blérwič bubáci vylezli z lesů, nasadili si čelovky (s kamerkami, ty se hodí při natáčení své vlastní smrti) a spustili se. Bohužel ne sexuálně, ale jen do kanálů. Jako průvodce si najmuli největšího místního machra přes pařížské katakomby a podle očekávání s ním hned za prvním rohem beznadějně zabloudili. Moc to neprožívali, průvodci jen suše oznámili, že je debil a lezli vesele dál, aniž věděli kam. Jedna z mála zajímavých scén bylo to zašprajcování v hromadě lidských kostí, ale většinu času mládežníci jen v panice dusali chodbami tam a zase zpátky, slaňovali do bezedných děr a překonávali scenáristické oslí můstky. Při tom průběžně hynuli, většinou při nějaké humorné WTF scénce (baf na kameramana při slaňování, hořící auto, nohy trčící ze země). Nakonec proplavali podvodním tunelem až k pokladu, ukrytému před staletími, ale dodnes osvětlenému plápolajícími pochodněmi (kurevská výdrž :-)). Ve finále hrabavé a okaté samici Scarlett došlo, že ukrást nepravý léčivý kámen asi nebylo moc košer, vrátila ho zpátky do ďury, pokecala se svým oběšeným otcem a objevila, že do katakomb lezla úplně zbytečně! Proč? No protože ten hledaný artefakt, pravý suprčupr léčivý šutrák, má vlastně ona sama v sobě. Heh, a kde? Že by ve své jeskyňce? Případně ve svých katakombách? :-) Následně si naše čtyřnásobná doktorka zahrála na inverzní Šípkovou Růženku, polibkem probudila svého umírajícího, kanálovými splašky smrdícího prince a tím mu i zahojila krk, kvalitně prokousnutý kamenným bubákem. Mně bohužel Scarlett léčivého francouzáka nedala, takže sanici, vykloubenou při zívání nudou, jsem si musel nahodit zpátky sám. (05.09.2014)

Nejprve mě obstoupila aura příšerného skepticismu jako u každého filmu natočeného stylem FF - Found Footage. Tam je jedno, co se děje, jelikož mě zvolená technika nutí pouze sledovat, jak realisticky to působí jako opravdu "nalezené záběry". A když pak mám hodnotit děj, tak ani nevím, o co vlastně šlo. Většinou o nějaký lidi, co jsou hooodně v prdeli a tak se vlastně nemohu splést v takovém odhadu. Ovšem zde musím dodat, že jsem to přestal vnímat relativně brzy a nechal se jednoduše pohltit dějem. Dějem, u kterého jsem nejdřív myslel, že se bude jednat o klišé (partička někam vleze a tam se na ně vrhnou podzemní obludy). Jak jsem se ale zmýlil. Tenhle survajvlový horor/slasher/duchařina má v sobě navíc prvky fantastiky a já byl velmi mile překvapen, jak svižné minimalistické dílko jsem po dlouhé době zase viděl. A Perdita byla taky fajn. (08.02.2015)

Už název „Jak nahoře, tak dole“ ve mně vyvolal dost nepříjemné pocity a nutil mě, kdo ví proč, představovat si otylou, uhrovitou padesátku s huňatým, srostlým brežněvovským obočím. Dál jsem to v rámci zachování psychické rovnováhy raději nedomýšlel. Ani anotace, že jde o hledání kamene mudrců mě nenechávala klidným, a tak jsem zpočátku jen vyděšeně a skepticky očekával, kdy na tu nesympatickou archeovložku v tom podzemí vybafne císařův pekař, a ne-li ještě hůř – Hery Potrat. Nevybafli! Bubali v tom výhradně psychotičtí duchové a gotická monstra jako vystřižená z Danteho nočních můr. No, povím vám, náramně jsem u této tísnivě klaustrofobické a poměrně vkusně domyšlené langdoniády na téma „Jak jsem cestou do Austrálie potkal Satana“ vyleštil a nic tak výživného jsem už drahnou dobu neviděl. A to nesnáším ruční kameru! (21.11.2014)