Kniha džungle

Tak jsem po dobrých ohlasech čirou náhodou zavítal do kina. Po prvních minutách jsem s otevřenou pusou sledoval plátno. Pohádka od samého začátku uchvátila. Vše fungovalo jak mělo, od vizuální stránky až po emoce. Musím přiznat, že jsem už spoustu let neviděl tak kvalitně zpracovanou pohádku .. 10/10 = 100% (13.05.2016)

Během tří dnů jsem viděl obě nejnovější "Knihy džunglí", takže můžu poměrně začerstva porovnávat. Oba filmy jsou super, ale jako vítěz mi vychází Serkisův Mowgli: Legend of the Jungle, přestože v poslední půlhodince trochu uvadá. Jednak se víc drží předlohy hlavního příběhu Mauglího a pak je taky mnohem drsnější, syrovější, chtělo by se říct realističtější, než Favreauova klasicky uhlazená Disneyovka s písní na rtu, která je spíš tou rodinnou verzí. (15.04.2020)

Novou adaptaci klasického díla anglické literatury předcházela pověst zvěstující, že máme co do činění s dílem, které láme věky, ba přepisuje dějiny. V jistém smyslu je to pravda. Anglická historická identita byla převedena do současného rozjásaného neoliberálního nazírání, které si libuje v hromových (kdysi barnumských) efektech a vnějšek cukrovaný nekritickým kultem happy endu (šťastného konce za každou cenu) překrývá očividné slabiny scénáře; Kiplingova kniha pláče v koutě. Na druhou stranu je nutno přiznat kvalitu bravurnímu zvládání triků, snaze autorského týmu neutonout v tom, co se u nás stále častěji nazývá americkou brakovou filmovou tvorbou, a úsilí alespoň zčásti respektovat kult architekta mýtu bílého muže, kterým Kipling byl a zůstává. Na rozpačitosti dojmu z celku, nabízeného s vpravdě marketinkovým zápalem, to však nic změnit nemůže. (13.05.2016)

Dokonalé triky, ryzí dobrodružnost, nepodbízivá rodinná zábava. Vizuálně fantastická výprava do světa zvířat a jednoho (lidského) mláděte, co nemusí jíst pečínky z hada, aby rozumělo zvířecí řeči. Trochu mi to připomnělo animovaného Lvího krále od Roba Minkoffa, konec konců i Vašut Šer Chán si ustlal mezi rudými květy podobně jako strejda Scar.. Velké dítě Favreau ukázalo, jak se dají ohnout zákony hollywoodské džungle.. (18.11.2016)

„Problém byl v tom, že vlci rostou rychle. A Mauglí...řekněme, že si dával na čas.“ Důvody zhlédnout film, kterému bych se jinak vyhnul obloukem, byly dva: 1) Vidina působivé přehlídky technických (vizuálních) možností dneška a 2) Lákal mě dabing (hlavně oblíbenců Billa a Scarlett). První bod splnil snímek dokonale. Nemohl jsem z něho spustit oči a upřímně jásal nad tím, jak všechna ta digitální flóra a hlavně fauna působí živě a autenticky. S čím souvisí i bod číslo 2. Herci-dabéři se opravdu předvedli, právě díky nim se podařilo do filmu dostat opravdové osobnosti (konkrétně Scarlettina Ká je děsivě okouzlující, Billův Balú zas naprostý sympaťák a „jeho“ medvědí písnička byla zatraceně chytlavá). Nečekal jsem však, že mě bude bavit i příběh. Knižní předlohou nepolíbený jsem byl napjatý, a faktem je, že film opravdu napínavý byl. Naneštěstí rodinný žánr, který zde byl hodně cítit, mé nadšení dost zmírnil, ale to se tak nějak dalo bohužel čekat. Proto „jen“ ty silné 4*. „Je tady nahoře hodně včel.“ - „Jo, pár. Ale neboj. Tyhle nepíchaj.“ (18.01.2017)