Pátranie

Jak náléhavě podat bídu světa, když ne přes děti. Ty jsou na tom nejhůř, a budou tak většinou až do konce života. Nám důchodcům už je hej, na nás už neplatí světové války ani korunní viry. Nechci popisovat osud malého Hadjiho a jeho rodiny (záběr, v němž na tržnici potkává děvče, které si vzápětí odvede její maminka, je možná z celého filmu nejpůsobivější), ani jak z městkého výrostka se stane válečné prase ("In the fields the bodies burning, / As the war machine keeps turning / Death and hatred to mankind, / Poisoning their brainwashed minds", vzpomeňme i na takové pudivítry jako Black Sabbath, kteří zvládnou tak akorát vystřílet kurník). V Česku je 98% tisku v cizozemských rukou (Čelovský Bořivoj: Konec českého tisku, Tilia, 2002), v Rusku je v rukou jediné osoby a jeho klaky (z kolika procent přesně se sice neví, ale je třeba se obávat toho nejhoršího). (28.02.2020)

Silný film plný humanismu. Chlapec, kterému ruští vojáci z hecu zabijí rodiče, utíká se svým malým bráškou ce nejdál od tragického místa, dítě ponechá na prahu jednoho domu a sám utíká pryč pryč pryč. Až ho sebere náklaďák s civilními utečenci, kteří jsou soustředěni ve větším městě mimo frontu. Jeho sestře se zprvu podaří nalézt svého nejmladšího sourozence, ale Hadžiho najde až na samém konci filmu. A pak je tu příběh Kolji, násilím vlečeného do konfliktu ruské armády s čečenskými džihádisty. Pozná krutý režim, který vládne v ruské armádě,neustálou šikanu, je mu zle z mrtvých, které vynáší z vrtulníku a nakonec odchází na frontu, která je skutečným děsem... Filmu musím dát pět hvězdiček, třebaže se autoři nezaměřují na původce války, čečenské separatisty, kteří se chtějí odtrhnout od Ruské federace a nastolit islámský stát s právem šaríja. To trošku zkresluje reálnou skutečnost, ovšem reálné jsou jistě krutosti, jichž se dopouštějí Rusové i na civilistech. Film nebyl dabován ani titulkován, protože nejsem schopen svým sluchem rozlišovat jednotlivá anglická slovíčka, diskuse mezi humanitárními pracovníky pro mě byly nesrozumitelné. Ale rusky si pamatuji dost - navíc u tohoto filmu netřeba žádných slov. (22.03.2018)

[IFF 2014] Humanistický apel, ktorý vyvážene kľučkuje medzi dvoma nie úplne vyváženými pólmi, zaváňajúcimi pátosom a festivalovou exploatáciou, no vo výsledku zámer dokonale spĺňa (a nie je to tak iritujúce ako The Artist). Viac viz. festivalový denník. (13.11.2014)

To čečenské prostredie, do ktorého bol celý film zasadený, ma dostalo. Aj ten koncept akoby štyroch osudov bol veľmi pútavý, aj keď 3 osudy boli úzko späté a príbeh vojaka Kolju bol úplne mimo ostatných osudov. Škoda, že sa o čečenskej genocíde akosi vôbec nerozpráva, ale Rusom už bolo toho toľko odpustené, až je to na zaplakanie. Film mi prišiel v podstate realistický, čo je obrovské plus, naopak mal kopu slabších fáz, kedy sa nič nedialo a išlo to akoby na autopilota. To by sa filmu takéhoto formátu a námetu asi stať nemal. Aj preto, len 3*. (18.12.2016)

Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo. (10.07.2018)