Pátranie

Jak náléhavě podat bídu světa, když ne přes děti. Ty jsou na tom nejhůř, a budou tak většinou až do konce života. Nám důchodcům už je hej, na nás už neplatí světové války ani korunní viry. Nechci popisovat osud malého Hadjiho a jeho rodiny (záběr, v němž na tržnici potkává děvče, které si vzápětí odvede její maminka, je možná z celého filmu nejpůsobivější), ani jak z městkého výrostka se stane válečné prase ("In the fields the bodies burning, / As the war machine keeps turning / Death and hatred to mankind, / Poisoning their brainwashed minds", vzpomeňme i na takové pudivítry jako Black Sabbath, kteří zvládnou tak akorát vystřílet kurník). V Česku je 98% tisku v cizozemských rukou (Čelovský Bořivoj: Konec českého tisku, Tilia, 2002), v Rusku je v rukou jediné osoby a jeho klaky (z kolika procent přesně se sice neví, ale je třeba se obávat toho nejhoršího). (28.02.2020)

Hodně drsný snímek z prostředí války v Čečensku, tentokrát pojatý artovým stylem. Už u první dlouhé scény v jediném záběru, nasnímané ruční černobílou kamerou jedním účastníkem dané události, svou reálností až zamrazí. Kdo to natáčel se dozvíme zase až na samém konci snímku. Ne, o žádné found fontage nejde, i když ten začátek takový dojem vyvolává. Svým způsobem se jedná o remake švýcarsko-amerického snímku 'Poznamenaní' (1948), kde si zahráli i čeští představitelé, jen je příběh přenesen do jiné doby a jiné války. Jedná se o film povídkový, kde má každá s ostatními určitou spojitost. Svět plný beznaděje, tragických lhostejností a síly vlastního ducha. Celý filmový koncept čečenského konfliktu je natočen tak, aby diváci cíleně sympatizovali s oběťmi a zároveň přesně poukazoval na všudypřítomnou nenávist s jakou je válka vedena. Ve scénách plného násilí se patřičně tlačí na pilu a používá se gore k plnému uchopení hrůz války. Mnohé scény jsou skutečně šokující, tudíž slabším povahám nelze doporučit. Je to silný protiválečný snímek snažící se ukázat realitu války tak, jak skutečně vypadá. Nepřináší sice nic, co bychom v jiných válečných filmech nikdy neviděli, ale svojí silnou stránkou a hlavně silných emocí je ve svém jádru výjimečný. Tohle je skutečná válka a skutečné lidské tragédie a ne žádný popcornový válečný film. A o to tu jde především. Po zhlédnutí snímku je potom na místě si položit otázku: Co je horší? Morální vítěz nebo prostě poražený? (19.05.2020)

[IFF 2014] Humanistický apel, ktorý vyvážene kľučkuje medzi dvoma nie úplne vyváženými pólmi, zaváňajúcimi pátosom a festivalovou exploatáciou, no vo výsledku zámer dokonale spĺňa (a nie je to tak iritujúce ako The Artist). Viac viz. festivalový denník. (13.11.2014)

To čečenské prostredie, do ktorého bol celý film zasadený, ma dostalo. Aj ten koncept akoby štyroch osudov bol veľmi pútavý, aj keď 3 osudy boli úzko späté a príbeh vojaka Kolju bol úplne mimo ostatných osudov. Škoda, že sa o čečenskej genocíde akosi vôbec nerozpráva, ale Rusom už bolo toho toľko odpustené, až je to na zaplakanie. Film mi prišiel v podstate realistický, čo je obrovské plus, naopak mal kopu slabších fáz, kedy sa nič nedialo a išlo to akoby na autopilota. To by sa filmu takéhoto formátu a námetu asi stať nemal. Aj preto, len 3*. (18.12.2016)

Francouzský film s originálním vzácným námětem války v Čečensku, který sleduje jednak malého sirotka Hadžu, kterému povraždili rodiče a on putuje sám do Ingušska, kde se ho ujme sympatická Berenice Bejo a druhak ruského vojína Kolju, který se ze sluníčkářského kytaristy stane armádním drilem ruské armády a válkou bezcitný kokot. Film má spousty zdlouhavých až nudných pasáží, ale zároveň má pár scén ( např. útěk civilistů před bombardováním) , které vtáhnou diváka do pocitů bezbranných civilistů celkem přesvědčivě. Slabší čtyři hvězdy hlavně za sílu námětu. (14.11.2018)