Osem hrozných

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. (19.01.2016)

// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) (28.12.2015)

Zakončení neoficiální trilogie Quentina Tarantina, ve které projevil lásku ke spaghetti westernu. Rozhodně nejnapínavější a nejrafinovanější Tarantinův počin. Tarantino přistupuje k divákovi daleko složitěji, než v předchozích filmech - divák musí být pozorný, komplexní dialogy hrají významnou roli, každý pohyb, úsměv, pohled postavy vytváří nedůvěru, každý charakter postavy vyzařuje spletitost příběhu, čím je to delší, tím je to napínavější, motivy využité v závěrečném masakru jsou uchvacující a káva už nikdy nebude chutnat tak dobře. ___ Historka Samuela L. Jacksona o synovi z Atlanty v doprovodu klavíru je totální destrukce diváka, Walton Goggins perfektní, Jennifer Jason Leigh démonická, soundtrack mrazivý. Závěrečná píseň Orbisona (There won't be many coming home) božská. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (07.01.2016)

Nikoli 8 hrozných, ale tak 120 hrozných, protože přesně tak dlouhou dobu jsem se při sledování filmu nudil a říkal si , opakuješ se Qvétéčko, opakuješ se, dialogy, které jsem v různých obměnách slyšel už v jiných Qvété filmech, které ale měli mnohem lepší scénář. Postavy, které jsou mě s přibývajícím časem číl dál tím víc ukradenější a nebýt dobře gradujícího finále mohl jsem krásně prohlásit nuda v kině a bylo by po prdeli, takhle alespon trošku odvrátilo Qvétéčko absolutní fiasko. (24.01.2016)

Proč to má proboha tři hodiny?! Glorious 70mm format a proslulý Ennio spláchnuti do hajzlu kvůli těžce nevěrohodné historce (ten plán a jeho realizace snad ani nedávají smysl, ne?), která sice nabere ke konci pořádné grády a aspoň jako intenzivní gorefest zapůsobí i v teatrálním aranžmá, dobrou hodinu prázdných tlachů by ale jakémukoliv jinému jménu škrtli a omlátili o hlavu. Tarantino ale není obklopen producenty, dramaturgy a scriptdoctory, ale jen svými fanoušky, takže tu narcistní dialogovou exhibici může rozjet naplno. Pokud tímhle vzniká napětí, tak hlavně mezi divákem a počtem klimbnutí. (05.01.2016)