Mafia vraždí len v lete

Než kluk vyroste, je to docela milé. Potom mi to přišlo jako takový Adrian Mole po italsku, asi to bude představitelem hlavní role, jenž je jeho americké seriálové předloze (Adrian Mole: The Cappuccino Years) po čertech podobný. Závěr ale nabral zběsilé tempo, asi došel rozpočet, nápady nebo chuť. (29.06.2015)

Ze začátku jsem byl z tohoto filmu takovej nejistej. První půlka byla vyprávění z pohledu dítěte, která byla fajn, ale těch legračních záběrů tam také nebylo úplně moc. Hrozně se mně ale třeba líbilo, jak ten malej kluk měl to obrovský nadšení pro toho politika, že si ho lepil i na záchod. To bylo dobrý. Naštěstí, když už mě to dětství trošku začalo nudit, najednou se film překlopil do své druhé půlky a ta pro změnu vyprávěla příběh tohoto dítěte už v dospělosti, kde si začal hledat práci. Ta druhá půle se mi nakonec líbila o trošku více, protože v mnoha ohledech byla absurdní. Popravdě ale i ona postupně vytvořila takový ten pocit nudy, kde divákovi nezbyde, než čekat na nějaký šok, který by film zase trošku oživil. V tu ránu ale přišel závěr, kde režisér Pif vše uzavřel tak neuvěřitelně lidsky a s takovým obrovským poděkováním těm, kteří proti mafii bojovali, že jsem šel spát s obrovským nadšením z dobře ukončeného filmu, ale zároveň se smutným pocitem, co všechno za zvěř na tomto světě existuje. (17.03.2015)

Na začátku filmu vyletí křivka nadšení nebezpečně vysoko a film si tak nasadí laťku, kterou zhruba od poloviny není schopen udržet. Postupně se propadá níž a níž do propaganditického patosu a ztrácí svůj počáteční svěží humor. Poněkud nešťastný způsob jak někomu vzdát hold či vyjádřit posmrtnou úctu. (06.07.2014)

Nejmilejší film festivalu. Film "dle skutečných událostí" o vzestupu organizovaného zločinu v rodném městě režiséra. Film o mafii dětskýma očima. Bez množství násilí a vyprávěný specifickým humorem, kterým je obdařen neméně sympatický tvůrce (jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších diskuzí, co jsem na festivalu zažil). Dějová linka odehrávající se v dospělosti je možná trošku zbytečně natahovaná, ale výsledný dojem rozhodně nekazí - 90%. [49. MFF Karlovy Vary] (13.07.2014)

S grácií a vřelostí pravého Itala nám Pif vypráví odlehčený příběh o mladém Arturovi, který svým uličnictvím trumfne i Mikulášovy patálie. Pifův filmový jazyk je elegantní a souvislý, přesto nepostrádá vtip a na správných místech se brilantně vyostřuje. Od poloviny dále však Artur dospívá a s ním se bohužel umírňuje i doposud hravá dětská optika, kterou jsme na mafiánské Palermo nahlíželi. Film končí poctou všem mrtvým strážcům zákona, které jsme během filmu měli tu čest periferně zahlédnout. I když v této komedii Cosa Nostra slouží spíše jako historická kulisa a do příběhu zasahuje jako nespoutaný přírodní živel, rád bych ocenil, jak dobrosrdečně a vesele Pif příběh vyložil. Typickou ukázkou této cynické nátury je třeba scéna, kde mafiánský boss s upřímnou bezprostředností radí jinému mafiánskému kamarádovi, že aby si mohl vzít svojí vyvolenou dívku v souladu s pravidly Rodiny, musí nejprve odkráglovat jejího tatínka. Právě díky tomuto ironickému a bezstarostnému stylu jsem si po delší době v kinosále odpočinul a zároveň se dobře pobavil. 9/10 [KVIFF 2014] (09.07.2014)