Marseillská spojka

Skvělé detektivky mám rád,a tak jsem uvítal francouzský krimi film z sedmdesátých let 20.století odehrávající se v Marseille.Jediné minus na francouzských filmech je,že moc neznám ty herce,ale Lellouche znám a Jean Dugardin je taktéž velmi dobrý a sympatický herec.Film měl nadupanou atmosféru,která mě hodně oslovila.Herecké výkony byly taktéž famózní.Ten kdo viděl tento film,tak se musel asi divit,jak vlastně ten film skončil.Překvapil mě.Po menším zvážení filmu dávám 5 hvězd.Hodnocení:85% (24.10.2015)

Poctivá kriminálka, která by se dala rozdělit na dvě poloviny, přičemž ta první je akčnější a svižnější, ta druhá ukecanější a tudíž i pomalejší, ale obě dvě části měly něco do sebe. Zápletka možná jednoduchá, ale co si budeme povídat, tehdy v podání marseillských gangsterů nešlo o žádné sofistikované zločiny. Sedmdesátkový look bavil a bavili i herci, ačkoliv Francouzi mohli, či spíše měli, hlavního hrdinu a ústředního padoucha nějak výrazněji vizuálně odlišit, protože nejspíš nebudu sám, kdo si je pletl. Možná by se vyplatilo stopáž o nějakých dvacet minut zkrátit, ale i tak se jedná o stylový kousek, který se vyplatí vidět. 75% (09.07.2015)

Tvůrci udělali dobře, když tenhle film inspirovaný skutečným příběhem z mafiánského prostředí natočili přesně ve stylu starých dobrých francouzských kriminálek, přičemž tu správnou atmosféru se jim z velké části podařilo navodit výborně zvolenou hudbou. Co se týče hereckého obsazení také nemám žádné výhrady, vlastně jsem si ho fakt užívala. Celé to však mohlo být trošku napínavější. (75%) (19.02.2022)

Trefněji než JFL bych film na jeden řádek neshrnul: "předpisové řemeslo ve formálně precizní namachrované žánrovce klasického střihu". Film důrazem na řemeslnou kvalitou až trpí a ze svých předobrazů 70. let si kromě výpravy bere i diplomatku plnou klišé a na dnešní dobu příliš jednoduchou zápletku s absencí přesahů kamkoli jinam. Kdyby se příběh odehrával dnes, nejspíš bych rozpačitě zůstal u 3.5*. Ale pokud si Francouzskou spojku promítáte stále dokola a u desítek dalších žánrovek z té doby žasnete, že takové filmy už se dnes netočí, potom je La French důstojná pocta všem báječným sedmdesátkovým krimi thrillerům, navíc s technickým zázemím roku 2014. (12.06.2015)

Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. (27.06.2015)