Macbeth

Macbeth je síce žánrový film, pretože slpňa všetky atribúty, ale nenazval by som ho historickým filmom. V prvom rade ide o art o čom svedčí aj štýl točenia bojových scén či to, ako rozprávali postavy. Hlavne ide o Shakespearovu tragédiu a preto si film doslova pýta ponurú a depresívnu atmosféru ktorá dej dokonale dopĺňala. Doma by som si to tak nevychutnal a priznávam že na Macbetha treba mať náladu a byt pripravený. Až tak tažky film to nie je, ale ani prechádzka ružovou záhradou. V rámci žánru výborne, krajina nádherná, hudba dokonalá a hl. herci máju jednotku s hviezdičkou. (23.12.2015)

Justin Kurzel se i v Macbethovi může oddávat tomu, co ho fascinovalo ve Snowtownu - morálnímu vákuu, které vzniká kolem krajně ambivalentních povah, zmítaných násilím a manipulativností. Samozřejmě v součinnosti s Adamem Arkapawem mocně používá drsnou skotskou krajinu jako zrcadlo nehostinného nitra dvou hlavních aktérů, kteří (snímáni především v neúprosných detailech) tvoří magnetizující středobod adaptace. Manželé Macbethovi a jejich pozvolný propad šílenství si uzurpuje téměř veškerý prostor a pokud nemá herec takové nadání zahrát na malé ploše s fascinující intenzitou jako Sean Harris, má prostě smůlu. Není to na škodu, protože Fassbender a Cotillard hrají s intenzitou, která bez problémů ustojí i nekompromisní volbu detailu a věrnost jazyku originálu, byť nejsilnější je moment, kdy uprostřed bezeslovné scény uroní Macbeth "slzu šílenství". Kurzel volí ponuré, velmi pomalé tempo, které se zhruba veprostřed ocitne v zajetí stereotypních aranžování monologů / dialogů protagonistů (zjevná vada scénáře), ale po většinu zbytku stopáže si zejména díky fascinující souhře Arkapawova oka a uší Justinova bráchy-skladatele Jeda drží velmi intenzivní náboj. Bitevní scény jsou pak na pokraji refnovského manýrismu, ale do celkového tónu "naturalistického lyrismu" mi pasují. Ano, blazeovanost Branagha se láme pod diktátem temnoty a dokonce i BBC cyklus Ve stínu koruny působí proti Kurzelově adaptaci vzdušně. V něčem má Macbeth velmi blízko k rozporuplné, ale strhující adaptaci Wuthering Heights Andrey Arnold. I on hledá v klasice pozapomenutou pachuť krve, pach potu a mazlavost bláta. A mě si získal. [80%] (23.10.2015)

S Wildou si šálek kávy rozhodně nedáváme. Tento Macbeth mě zajímal jen díky tomu že zde hrají Fassbender s Harrisem. Ani jeden z nich nezklamal a závěrečná atmosféra je dechberoucí. Bohužel v průběhu jsem se několikrát převaloval a nevěděl jak docílit toho abych se do filmu více zažral. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu šanci. 60% (08.03.2016)

Kurzlův Macbeth, to je středověk. Hustej, depresivní, špinavej...Prostě středověk jak má být. Nikde neběhají žádní princové ve fialových legínách jak známe z amerických produkcí... Fassbender fantasticky podal krále zžíraného výčitkami, který musí kupit zločin na zločin, aby nalezl klid a přitom ví, že se vše vraždami jen zhorší, že jeho duši už získal ďábel... Tohle jsou role pro něj, a ne nějací Xmeni... Ďábel získal jeho duši už ve chvíli kdy poslechl svoji ženu toužící po moci a vykonal vraždu. Prakticky ihned po ní ví, že se stal králem, že dosáhl všeho čeho chtěl, ale zároveň ví, že od nyní má život zkažený a že už se nikdy nebude radovat. Macbeth je zkrátka o tom, jak výčitky svědomí dokáží rozežrat neporazitelného čestného a uznávaného válečníka stejně jako rez ocelového obrněnce vrstvičku po vrstvě... Jak se z hrdiny může stát nenáviděný tyran. Filmaři si dali práci s lokacemi a vybrané exteriéry kdesi ve Skotsku byly prostě pastvou pro oči. I výběr herců mi sedl, prostě paráda. Pokud měl Macbeth volně navázat na seriál V kruhu koruny, pak se dílo skvěle podařilo. Haňte si to jak chcete, já dávám za 4 bodnutí dýkou. * * * * (01.06.2016)

Naprosto upřímná umělecká nahoňovačka ega, která těží z výborné kamery a zaměřuje se především na ticho. K tomu mi trošku film svým vzezřením a přístupem k vyprávění (ne)příběhu připomínal Valhalla Rising, které se také tváří podobně epicky, ale ve skutečnosti pozorujete načančané nic. Na druhou stranu chápu, že tvůrci se pustili do tak neobvyklé podoby Macbetha. Chtěli se odlišit a tak ke klasické shakespearovské květnaté britské mluvě přidali umělecký filmový nádech se vším všudy, což mi úplně nejde přes oči. Nevím, jestli důkazem kvalitního artu je specifický počet usínacích scén, ale mám pocit, že čím víc jich je, tím víc je film pro podobné fanoušky lepší. Zajímavé to bezesporu je, ale u historických dramat jsem asi na klasičtější motivy. (01.06.2016)