Amores perros

Nejenom kompozičně, ale i stylově a filmařsky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec viděl. Ani se nechce věřit, že jde o úplný filmový debut, mexický režisér Alejandro González Ińárritu tu již naplno a velice zkušeně a rutinérsky nastínil divákovi svého filmařského génia, když do plného světla ho poté o 3 léta později postavil již v Hollywoodu na režijní stoličce zatím svého vrcholného filmu 21 gramů. Amores perros je v té době (asi hlavně díky megaúspěchu Tarantinovského Pulp Fiction) velmi módním filmem povídkovým. A stejně jako v Historkách z podsvětí se všechny tři povídky vzájemně proplétají, doplňují, reflektují a posunují význam a smysl filmu samého. Velmi důležitou roli tu pak hrají psi (už z názvu odkazující ,,psí láska") - oni jsou symbolickými hlavními aktéry filmu, i když je jasné, že o lidi kolem nich jde pak především. Ať už složitý milostný trojúhelník z povídky úvodní, reprezentující sociální dno společnosti, v konfrontaci s ním pak hlavní představitelka povídky druhé, jako kontrast k prvému, a obé shrnující a oba světy (tím, co se o něm v průběhu filmu postupně dozvídáme) prostupující hrdina - nájemný zabiják - ex-profesor (se zneklidňující minulostí revolucionáře) jako nejzajímavější i nejdůležitější postava z povídky poslední. Celý tento složitý konstrukt je jakousi dokonalou metaforou nepřehledné sociální situace v mexické společnosti a především odrazem jejího hlavního města, neuvěřitelné mnohamilionové megapole. Jakýsi novodobý labyrint světa a ráj srdce... (o významový řád výše se režisér pokusil zpracovat toto podobenství i ve svém třetím filmu Babel - Babylon) Ińárritovi se podařilo říci o současné mexické společnosti svým filmem více, než by se možná vešlo do několika knih. Jeho neokázalé výrazové prostředky (tónování filmu, práce s barvami, střih, hudba...) svědčí o promyšlenosti a propracovanosti celého složitého filmového povídkového konceptu a tento mnohorovinatý umělecký útvar cizelují do podoby novodobého Občana Kanea, i když ve zcela jiném a nesouvisejícím kontextu... (27.01.2007)

Veľmi solídna mexická dráma, kde sa spájajú rôzne príbehy do jedného, to nie je nič nové. Čo tu máme navyše je ale dôveryhodnosť, ktorá pramení zo znalostí prostredia samotného režiséra. Žiť v Mexico City asi nebude pre väčšinu obyvateľov malina. A keď už hovoríme o „zatracenej láske“ dostaneme ju tu vo všetkých podobách – milenecký vzťah a manželská nevera, kainovská bratská láska, odlúčená láska k dcére, či láska k zvieratám. Okrem analýzy neutešeného sociálneho prostredia nám režisér ukazuje, aká je láska premenlivý a nepochopiteľný cit. (25.12.2015)

Originální a zajímavý film je pozoruhodně odtočen. Jinak, než jsme zvyklí, ovšem typicky pro pana Iñárritu, který se v tomhle vyžívá a dává divákovi možnost si poskládat mozaiku. Jeho tvorbu jsem viděl nezvykle obráceným způsobem, Babel, později 21 gramů a klenot jako Amores perros jsem si nemohl přeci nechat ujít. Jsem rád, že jsem situace využil, ale film je zbytečně zdlouhavý a často emočně nevyvážený, příběhové linie jsou propastně rozdíloné, první část byla spíše nudná. Druhá hodně realistická a nejzajímavější. Třetí hodně napnutá, emočně přetékala i díky výborně vybrané muzice. Kdybych si měl vybrat mezi Babelem, Amores nebo 21 gramy... nevyberu si ani jedno, protože s jeho tvorbou se nemohu úplně stotožnit. (27.04.2008)

Jediná dopravní nehoda fatálně poznamená životy několika postav. Bohužel všechny negativně, což není dramaturgicky nejlepší - u tak dlouhého filmu by mohl opadnout zájem. To se kupodivu nestalo, je to velmi silný, impresivní film, který dlouho z hlavy nedostanete. ALE: Pokud se stejně jako já kácíte při pohledu na trpící psy, pak se na Amores Perros V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nedívejte. Autoři se sice obligátním titulkem dušují, že pejskové neutrpěli nejmenší újmu a natáčení strávili v blahobytu, ale já tomu moc nevěřím. Kubišovou na ně! 80 % (06.04.2005)

Výprávěcí styl, kdy je příběh rozpolcen do několika (konkrétně tří) částí, není vyprávěn chronologicky a postupně do sebe pěkně zapadá, je pravděpodobně inspirovaný Tarantinem, avšak nic jiného s ním film nemá společného. Amores perros je výborný debut nadějného režiséra, který zprostředkuje surové, syrové a stále velmi věrohodné nahlédnutí do mexické společnosti a kultury. První příběh a jeho vyobrazení prostředí a lidí i s jejich emocemi, byl takřka bezchybný a spolu se zajímavým dějem na jasných 5 hvězd, bohužel druhý už spíše jen otrocky splňoval pointu celého filmu (amor = láska + perro = pes), ovšem ještě stále se bezpečně držel nad hladinou nezajímavosti, či průměru. Poslední část mě asi nedojala tolik, jak bylo zamýšleno, ale ostatní složky se opět držely velice vysoko - atmosféra špinavého mexika a hlavně pohled do duše jak "bohatému bezdomovci" s neschopností normálně žít kvůli bývalému prohřešku vůči rodině, tak člověku, který si objedná vraždu, ale není schopen se oběti ani podívat do očí. 8/10 (29.07.2008)