Rosemary's Baby

2/2 Agnieszka Hollandová přenesla téma slavného románu a filmu z New Yorku 60. let do současné Paříže a ruku v ruce s touto změnou došlo i na další posunutí významů. Leč není to na škodu, jen je to jiné řešení výborného nápadu, který fungoval tehdy a funguje i dnes. Levinovým tématům obecně propadám, takže jsem nemohla být jinak, než potěšena. (02.02.2015)

Tri mesiace potom, ako oznamujú lekári krásnej Rosemary, že potratila, sťahuje sa so svojim manželom Guyiom, do Paríža. Nakoľko sa živí ako spisovateľ, neexistuje lepšieho výberu prostredia, ako toto romantické mesto plné zamilovaných ľudí. Zhoda náhôd spojí tento mladý zamilovaný pár so staršími manželmi Castevetovými, ktorý im po zhorení malého univerzitného bytu poskytnú luxusný apartmán vo svojom dome. Takmer ihneď od nasťahovania začínajú Rosemary prenasledovať nočné mory. Kto vlastne sú títo úctivý manželia? A komu vďačia za svoj úspech a bohatstvo? Keď som zbadal tú stopáž 170 minút, skoro ma "piclo". Nakoniec som to však vďaka zaujímavému mysterióznemu príbehu, ktorý odstupom času ponúkol niekoľko zvratov, bez problémov zvládol. Pár pekných gore záberov potešilo, no netreba očakávať jatka "ala" Hory majú oči. V rámci "occult" horor subžánru musím prejaviť spokojnosť. Na TV film, pomerne vydarený snímok. Napriek tomu, že človek očakával rozuzlenie, ktoré ponúkne postupnú gradácia snímku, dostavil sa nemastný - neslaný záver, ktorý iba spustil oponu. Škoda - 60%. (16.10.2014)

V poslední době spousta filmových klasik je převáděna na seriálovou verzi – či minisérii – což je případ Rosemary má dětátko. První část je natočena skvěle a je plná napětí, jak to má být. Pak ale přijde druhá část, která původní svižné tempo ztrácí a rozbředává se do protivných výjevů více blouznící a šílející Rosemary. Když už nic jiného, tak se divák může pokochat exteriéry Paříže – což jako jediný větší klad nestačí. (15.11.2014)

Rosemary's Baby Agnieszky Holland postrádá onu tíživou atmosféru a nepříjemnou vlezlost Polanskiho originálu, ale na druhou stranu přichází s několika poměrně zdařilými hororovými momenty (probuzení se uprostřed chirurgického zákroku). Nemluvě o tom, že Paříž Rosemary sluší mnohem víc, než New York. (20.08.2014)

Agnieszka Holland nevytvořila tak depresivní či intenzivní verzi Levinova románu jako Roman Polanski, ale na druhou stranu je tohle zpracování pro většinového diváka stravitelnější. A povedlo se i herecky. Zase se tu nabízí především srovnání obou hlavních protagonistek a ačkoliv Zoe Saldana těžko přehraje Miu Farrow, byla mi její Rosemary sympatičtější, protože z bývalé Allenové mám právě od dob první Rosemary hrůzu. Nemám výrazných námitek. 70% (24.06.2014)