Philomena

Lidské vzpomínky dokážou být silnější než by si člověk představoval. A umět odpouštět nedokáže prostě každý. Judi Dench to dokázala, a to s takovou grácií, až to zabolelo. A v protikladu k jejímu filmovému parťákovi, jehož role tu nebyla pro odpouštění, je tohle malé komorní drama velice poutavým kouskem o hledání kusu svého já na všech frontách. (30.05.2014)

Ze začátku mě to hodně bavilo, říkala jsem si, že je to skvělý námět a Philomena, která po padesáti letech hledá své dítě byla moc sympatická paní, ale pak se to začalo sypat a najednou mi začal být víc sympatický ten poněkud arogantní novinář. Protože já si také myslím, že takové svinstvo by se odpustit nemělo. (31.03.2015)

Jeden z nejsilnějších skutečných příběhů, jaké jsem kdy viděla. Philomena musela prokázat velkou loajálnost a odvahu, když odpustila jeptišce, která se jejímu synovi o ní vůbec nezmínila. Já bych jí tohle nikdy neodpustila. Jsem za tenhle film vážně ráda, hlavně za ten příběh samotný a konečně můžu říct, že mám svého letošního vítěze na Oscara, i když zřejmě nevyhraje tak pro mě je tenhle film vítězem. (01.03.2014)

Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit? (24.02.2014)

No jo, slzavý údolí nás navštívilo. Věřím tomu, že když mámě někdo vyrve dítě a PRODÁ ho do jiný rodiny, tak to prostě zasáhne každou alespoň trošku empatickou bytost. Myslel jsem si, že tohle byla výsada nácků a ono vida, ona tohle dělala ještě církev. Dialogy byly napsány pěkně což o to, když mluvili tedy přesněji řečeno lhali ty jeptišky, tak jsem byl nasranej jak datel co nemá do čeho klovat. Judi Dench výborná, Steve taky, jenže co je to všechno platný, když jsem po skončení filmu měl pocit, jako kdyby Philomena byla natočená pro akademii a kňouravým hláskem říkala "dej mě oscárka, prosím, moc prosím, jenže já sem divák a ne akdemik a mám rád když se filmy točí pro mě a ne pro akdemiky. Možná se pletu a možná ne, ale tenhle pocit jsem na konci filmu a tenhle pocit taky ten film hodnotí. (28.02.2014)