Philomena

Pure Weinstein ~ (Spoilery!) Už když na začátku zasvítí logo "Weinstein", je vám jasné, na jakou tóninu se pro následující film naladit. A já se naladil a jal se sledovat hledání odebraného a ztraceného dítka. Nicméně protentokrát jsem zase neodcházel až s takovým vnitřním uspokojením, protože jsem od toho celého čekal tak nějak něco víc... víc... prostě něco víc. V něčem mi to připomínalo filmy o australské "Ukradené generaci", ale od chvíle, kdy se zjistilo, poměrně dost jednoduše (nebo to tak alespoň vyznělo, žádný zvrat, prostě se to stalo), že je syn mrtvý, postrádal film jaksi smysl ve svém pokračování, nabral ho zase až úplně na konci a pak byl prostě konec a titulky. Ve výsledku mi to přišlo, jako kdyby museli Weinsteini něco natočit a tak vzali možná zajímavý příběh, ale odflákli to, protože tomu nedali duši "chtěného dítěte". Za chvilku o filmu nikdo nebude vědět a i když se Judy snažila, nějak nevím, za co konkrétně by si film i ona (dvě nominace na Oscara 2014) tuhle sošku zasloužili. ~ Přišel jsem, viděl jsem. Tečka. (25.02.2014)

Jedna by si mohla hlavu ukroutit nad tím, co všechno se může stát a v tomto případě stalo, celé mi to připadalo jako ze zlého snu, něco nepochopitelného.. Každopádně příběh ženy, které v mládí násilně odebrali syna a dali ho k adopci, mě vtáhnul a Judi Denchová opět potvrdila, že je herečka první ligy.. Vnímala jsem jako zajímavý i střet dvou odlišných světů, tj. hlavních postav, prosté věřící ženy a cynického intelektuála, po pravdě oba mě bavili a lavírovala jsem mezi nimi.. Pochvalu zaslouží určitě i Steve Coogan, byl přesvědčivý a v závěrečné kolizi mi byl na okamžik bližší.. Žánrové propojení a pomalé tempo vyprávění mi vůbec nevadilo.. (18.04.2022)

Přiznám se že na drama jsem nikdy moc nebyl. Tenhle film má něco, co mě dokázalo připoutat k obrazovce, a nepustit až do závěru. Jedná se o skutečný příběh. Philomena jako náctiletá otěhotněla. Útočiště nalezla v klášteře pro ,,padlé ženy". Kde porodila syna Anthonyho. Po 3 roky jí bylo umožněno syna vídat hodinu denně. Pak jí ho ovšem jeptišky násilně sebrali a dali k adopci do USA. Ona se 50 let trápila ztrátou svého dítěte. Aniž by to někomu řekla. Nyní se za pomoci bývalého novináře vydává po jeho stopách. Pravda kterou postupně odhalí je zarážející až děsivá. Pozadí samotných adopci je velice podivné. Jak to ale vše skončí ? Podaří se zoufalé matce nalézt své dítě. Nebo už stopa příliš vychladla ? Film natočen podle románu Martina Sixsmithe. Novináře, jenž pomáhal Philomeně v jejím pátrání. (14.07.2014)

Nechápem prečo je niektorými užívateľmi Philomene vytýkaná akási televíznosť. Nanajvýš ľudských príbeh podľa skutočnej udalosti o hľadaní strateného syna totiž nepotrebuje žiadnu náročnú výpravu, dôležité je skôr podanie príbehu a to zvládol režisér viac ako uspokojivo. Neskĺzol k žiadnemu citového vydieraniu, zbytočnému tlačeniu na slzné kanáliky, ale s ľahkosťou podáva pokojne plynúci príbeh jednej staršej ženy. Vyhol sa akémukoľvek pátosu a vznikla úprimná, skromná, ľudská dráma, ktorá sa nepotrebuje hrať na nič viac. Dianie občas osvieži aj suchým anglickým humorom a celý film sa tak nesie v príjemnej atmosfére. Scenár dokázal pútavo podať jeden všedný príbeh, navyše sa dokáže veľmi inteligentne, avšak v žiadnom príbeh nijako poburujúco upozorňovať na praktiky v cirkvi. Nikdy však neponúka len kritický, jednostranný pohľad, ale dáva priestor aj protistrane. Civilný, nenútený herecký výkon tradične skvelej Judy Dench je už len čerešničkou na torte. Priznám, že pôvodne som sa Philomeny bál a čakal, že sa bude jednať o ďalšiu „akademickú nudu“ bojujúcu o Oscara a vôbec sa mi do filmu nechcelo púšťať. Výsledkom je však dobre natočená, skromná melodráma, ktorá sa zbytočne nemusí pokúšať o niečo svetoborné. Nenudí, neurazí, pohladí na duši a skončí. Až zamrzí, že podobne nenáročné snímky nevieme natočiť aj u nás. Nepotrebujeme k tomu totiž žiadnu drahú, modernú techniku, len kúsok talentu. CELKOVO: 3,5* (7/10) (30.05.2014)

Jeden z nejsilnějších skutečných příběhů, jaké jsem kdy viděla. Philomena musela prokázat velkou loajálnost a odvahu, když odpustila jeptišce, která se jejímu synovi o ní vůbec nezmínila. Já bych jí tohle nikdy neodpustila. Jsem za tenhle film vážně ráda, hlavně za ten příběh samotný a konečně můžu říct, že mám svého letošního vítěze na Oscara, i když zřejmě nevyhraje tak pro mě je tenhle film vítězem. (01.03.2014)