Popoluška

Popelku máme jenom jednu. To je přece jasná věc. Kenneth Branagh ale není lecjaký režisér a tak z tohoto příběhu dokázal udělat poctivou pohádkovou záležitost, kde je obecně vzato povedené úplně všechno. A nejvíc povedený na tom všem je vizuál, na který je doslova radost koukat. Kdybych tak měl zhodnotit, která adaptace Popelky je po naší nejlepší, jasná volba by padla na tento kousek. (22.12.2017)

Cokoliv chybělo původní animované Popelce, to v téhle hrané je. Krása. Až člověk neví, co chválit dříve. Mazané scenáristy, kteří si vystačili s notoricky známým příběhem, jenž párkrát s citem rozvinuli, doplnili a dovysvětlili? Půvabnou a přirozeně krásnou Lily James? Carismatického sympaťáka Richarda Maddena, dokonalou Cate Blanchett či doslova kouzelnou Helenu Bonham Carter? Citlivou režii Kennetha Branagha, který dovede natočit jakoukoliv scénu tím způsobem, že na člověka zapůsobí přesně tak, jak na něj zapůsobit má? Patricka Doyla a jeho krásnou hudbu? Ty stovky úchvatných kostýmů a dekorací? Vážně nevím. Co ale vím, je, že se mi tahle Popelka jednoduše zalíbila a rád se na ni budu dívat znovu a znovu. Obzvlášť tedy na ze všech nejlepší plesovou scénu, při jejímž sledování má člověk pocit, že tančí také. Doopravdy. (05.09.2015)

Pokud jde o vnější stránku, pak můžu říct: nazdobené jako dort, místy možná až příliš přezlacené a přeslazené, až se v tom skoro ztrácí nevkus dvou zlých (nebo spíš hloupých) nevlastních sester. Ovšem pro nás, dlouhovlasá copatá děvčátka, co obýváme asi takovéhle pokojíčky, je to naprosto ideální, růžová je ještě růžovější, sny ještě snovější, dýně ještě dýňovější. Pro lásku se dějí velké věci a my holky víme, že princ nedá na zištnost a vezme si z lásky tu úplně chudou holku bez titulů. Muselo to být strašně těžké rozhodování, na jedné straně nic, na druhé ten útlý pas, naditý dekolt, plné rtíky... No, dosti cynismu, než se to zvrhne. Zcela upřímně musím říct, že se mi to velmi líbilo. Na jednu stranu se sice až příliš film spoléhá na propriety zanesené do představ (amerických) diváků animovanou verzí z roku 1950, na druhou ovšem i toto velmi tradiční pojetí v duchu Perraulta má něco do sebe, žádné pokusy o zlehčovací hlášky, popkulturní odkazy či naopak pokusy pohádky ztemňovat ala osudové fantasy. Navíc i to tradiční pojetí je vylepšené tím, že postavám je vdechnuta nějaká osobnost, takže macecha je něco víc než jen jednorozměrná zlácká mrcha, princ má více prostoru než je obvyklé a dostává do vínku celkem dost sympatické vlastnosti (nepůsobí jen jako krasavec bez osobnosti) a samotná Popelka oplývá dobrotou v uvěřitelném a sympatickém smyslu slova. Nevlastní sestry jsou jak už jsem napsal spíš hloupé než vysloveně zlé, dokonce když na konci Popelce gratulují, ani to nevypadá falešně, ale vlastně docela upřímně. A hlavní pár má mezi sebou velmi slušnou chemii, jak se říká, takže jim to spolu opravdu sluší a vypadají, že jeden druhého skutečně milují. I když mám radši opravdovost a živost Tří oříšků (a preceptora s Droběnou), tak tady jsem se občas přistihl, že se docela uculuji a i to okoralé srdíčko přijalo tu a tam trochu toho hřejivého poznání, že láska všechno překonává. Update: Po úvaze musím zvednout hodnocení na maximum, protože i s odstupem zahrabaný v práci do hromad pitomých lejster, které kdyby někdo všechny spálil, lidstvo by žádnou škodu neutrpělo, si říkám, že aspoň na chvíli každý den bych se do takového světa vydal pročistit si hlavu. (19.06.2015)

Pamatujete starého dobrého Disneyho? Který v minulém tisíciletí sypal ručně malované animáky jeden ze druhým ať už na vlastní motivy či právě na motivy světových pohádek? Tak ten již je pryč. Vše jsme již viděli v animované podobě, je třeba tedy připravit hranou verzi pro nynější mladou generaci diváků. Into the Woods, Mocný vládce Oz a zanedlouho i Kráska a zvíře. Walt Disney productions ví jak na to a pro diváky umí připravit přesně to, co chtějí. Však taky letošní Cinderella vydělala přes půl miliardy a vrátila Kennetha Branagha opět do sedla vyhledávaných režisérů...nutno říct, že oprávněně, jelikož dokázal připravit klasickou pohádku s nádechem magična, ovšem s přesahem do dnešní moderní doby, zároveň nádherně barevně kýčovitou a ač ničím nepřesahující ze známého příběhu, tak také energickou podívanou, která jakmile se rozjede, naplno vtáhne do sebe a nepustí až do klasicky srdceryvného závěru. Casting Lily James bezkonkurenční, zkrátka princezna, které nyní závidí každá malá holčička, která na film s rodiči přicválala. A co si vlastně víc přát, než skvěle řemeslně zpracovanou pohádku, která starý příběh bratří Grimmů umí podat i trošku novátorsky... "Rob Stark" zřejmě při natáčení zažil malé de ja vu :) ... 75% (28.06.2015)

„Levanduľa dilly dilly dvojfarebná, milujem ťa dilly dilly ty miluj mňa.“ Wallander to dal (na rozdiel od Jacka Ryana). Je to hravé, smutné, veselé, pôsobivé, strhujúce, zábavné, originálne a osviežujúce, trikové i komorné, veľkolepé i civilné. Macocha a jej dve dcéry pijú krv (čo je pochvala, ale aj tak neznášam Cate Blanchett), princ s Popoluškou sú pôvabní a milí, ich rodičia hodní morálneho vzoru, zvieratká si zamilujete a Nonso Anozie (Zoo) by mal vytrvalo robiť všetko pre to, aby získal povesť jedného z najsympatickejších hercov Hollywoodu (táto poloha mu sedí viac, ako záporné kreácie á la Jack Ryan). Občas sa to Kennethovi jemne rozkotúľa (niektorým ľudským a zvieracím postavám by som na jeho mieste dal lepšie konce a na niektoré, ako je sudička v podaní Heleny Bonham Carter, o ktorej som si myslel, že je Reese Witherspoon, dokonca úplne zabudne), ale čert to ber, je to super. Buďte statoční a láskaví alebo to aspoň skúste. (28.11.2016)