Laggies

SPOILERY; I keď si nie som istá, že v takomto type filmu niečo také naozaj existuje. > Čo si budeme hovoriť, nijak sa tu nevybočuje z koľají. Na konci vás nezaskočí obrovský zvrat, vlastne ani len malý. Zmätená Keira skončí s tým krajším (zaskočený teda môžete byť iba ak máte divný vkus). K príbehu sa ani netreba nejako zvláštne vyjadrovať - vytvára nejakú zápletku, nenudí, má celkom dobrú myšlienku, i keď sa jej nijak hlbšie nevenuje. No jeho hlavnou úlohou je hlavne dať priestor hercom; zas a opäť všetko stojí na nich a ja s tým vôbec nemám problém. Absencia akejkoľvek originality by sa samozrejme dala vyčítať ... ale mne sa nechce. Ako to už pri týchto filmoch býva - či budete spokojní, alebo nie závisí predovšetkým od vašich očakávaní. A tie snáď nemôžu prekračovať hranice žánru romantická komédia. V tomto ponímaní je Laggies neskutočne príjemnou oddychovkou s nadpriemernými hercami a to bolo dnes večer presne to, čo som chcela. :) (06.04.2018)

Nato, k čemu film na konec vedl, se mi to celé zdálo trochu zdlouhavé, kdy vlastně ani nedošlo k faktickému rozhřešení toho, co Keiřina postava řešila celou dobu, ale vztahově je to zajímavé a slyšet Keiru bez přízvuku je také celkem nové. Přízvuk jí sluší mnohem víc. Chloë opět s minimem hereckého prostoru, ale tak časově měla jinak místa celkem dost. Rockwell se mi zase jednou hodně líbil. (18.01.2015)

Lynn Shelton u mě zabodovala s nezávislým dramatem Sestra její sestry. Příjemně plynoucí konverzačku přináší i tentokrát, prohodí několik životních pravd, pár postav nechá na scestí a postupně je tlačí na tu, nebo tamtu stranu. Hořkosladká komedie představuje přerostlé dítě Keiru Knightley na prahu třicítky, která nemá práci ani žádnou praxi, respektive netuší, co chce jednou v životě dělat, která očekává, že lehce troubovitý přítel jednou poklekne na koleno, která nechápe své letité kamarádky, a která by si občas chtěla zkusit jen tak pro radost sjet na prkně. Pocitových snímků o „koulích na noze“ tu už bylo nesčetně, často s nevýraznou dějovou linkou, nicméně s hledáním té pravé životní cesty. I Keira zahazuje na týden „svůj“ život a nastěhuje se k náctileté náhodné kamarádce, která jí nebude soudit. A ta má osamělého tátu právníka, který se zdá být přísný, ale ve skutečnosti je to bourák s tváří (nedoceněného) Sama Rockwella. Každý udělá nějakou tu chybku, a přiznejme si, má je i scénář, ale ve výsledku to hlavně díky výtečným hercům skvěle klape, původně dokumentaristku Shelton milerád pochválím za solidní atmosféru a cynické rejpaly poprosím, ať jdou o dům dál. (21.01.2015)

Nikdy by mě nenapadlo že existuje film, ve kterém mi Keira může přijít sympatická. Ten film se jmenuje Laggies. Samozřejmě kvalitu táhne směrem nahoru můj oblíbený Rockwell, který i přesto že zde hraje hodně tlumeně a nepředvádí žádnou velkolepou šou, tak je obrovským sympaťákem. Laggies je přesně ta příjemně nenápadná romanťárna, na kterou se můžete v podívat se svou manželkou a netrpět u ní. 60% (27.02.2023)

Vše plyne pohodovým, víceméně nedojáckým tempem, ale dojem z chování hlavní postavy mě tak vytáčí a zraňuje, že mi je celkový obrázek spíše proti srsti. Zkrátka ženy dokážou být pěkné bezcitné bitches, ale dokážou to zahrát tak, že jsou stejně nejdůležitější na světě. Pro mě to jen potvrzuje vyvracení mýtu, že ženy jsou citově vyspělejší. (08.08.2016)