Minulosť

Čo Farhadimu nemožno uprieť je jeho cit pre vykreslenie postáv. Vystačí si takmer bez dramatickej situácie a na čom stavia príbeh sú slová, slová a ešte raz slová. Tá kráska z Artistu tu hrá rozpoltenú ženu snažiacu vyriešiť svoju súčasnú životnú situáciu. Výborný herecký výkon Aliho Mosaffa ako človeka, čo sa snaží udržať všetko pokope a vychádza z celého príbehu ako ten povestný kladný hrdina, čo dá do chodu veci, ktoré môžu skončiť buť katastrofou, alebo dobre, ale bez rozdielu na to, uvedie veci do pohybu a jeho skutkami sú determinovaný všetci zúčastnený. Výborne vypointovaný príbeh, ktorý v konečnom dôsledku nemá žiadnu výraznú chybu až možno na to, že Separation bolo predsa len prvé. Rovnako aj tu máme otvorený koniec a je len na nás akosi to v hlave uzatvoríme. Veľké plus totiž spočíva v tom, že Farhadi svoje postavy nesúdi a len nám ukazuje ako sa snažia z problémom popasovať, aj keď možno spravia na ceste viacej chýb. Rozhodne stojí za videnie. (23.12.2013)

Výborné vztahové drama o čtyřech hlavních postavách a o důsledcích minulých rozhodnutí. Rozchod Nadera a Simin byl pro středoevropského diváka v lecčems zajímavější a exotičtější, Le Passé o tuhle nadstavbu přichází - zdejší postavy se chovají typicky "evropsky". Ovšem o to lehčí je se do nich vcítit a chápat, jaké útrapy a morální nejistoty asi právě prožívají. (24.10.2013)

Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... (14.08.2014)

Drama, co roste a kolísá s každou další minutou. Zároveň moje první setkání s íránským režisérem Asgharem Farhadim. No a musím říct, že s těmi postavami to nebylo vůbec jednoduché. Stejně tak, jako se samotnou délkou. Když se ale oko kamery zaměřilo na poslední moment tohoto filmu, ukápla mi slza, což jsem vůbec nečekal. (12.02.2015)

Tak toto mi moc nesadlo. Solídny námet totálne utopený v banálnych dialógoch, banálnych situáciách, čudnom jednaní postáv a úmornom naťahovaní deja. Chcelo by to riadne prekopať scenár, ale od základu, aby z toho pôvodného nezostal ani kameň na kameni. A to radšej nehovorím o tom, že mi postavy, až na Ahmada, boli totálne nesympatické, takže o vytváraní si nejakého vzťahu k nim a spoločnom prežívaní nemohlo byť ani reči. Proste Mária bola nevycválaná kravka, to je celé. 40/100 (01.12.2016)