Špinavé prachy

Další z nemnoha snímků, které nestaví na rychlém sledu akcí a přestřelkách, naopak, děj plyne líně jako život v zarostlém rybníčku. Hodně mi připomínal např. Drive nebo Jeden musí z kola ven a všechny tyto jmenované hodnotím veskrze kladně, vlastně nemám, co bych vytkla. Tom Hardy je naprosto precizní, miluju jeho grimasy, o hlasu ani nemluvě. Jeho postava vám přiroste k srdci natolik, že máte na konci velký strach, jak to dopadne, protože tohle drama se rozjede naplno jak pendolino přesně v tom okamžiku, kdy je to zapotřebí a kdy svíráte v rukou kapesník a přemýšlíte, jestli teď není zrovna vhodný čas začít si okousávat nehty... (navíc dojdete ke zjištění, že štěně pitbula může být roztomilé! :o) (10.01.2015)

Asi budete očakávať niečo iné, ako dostanete. Čo je myslím snáď len dobre. Nemyslím si, že je film nudný a pomalý, mne to v tomto prostredí takto vyhovuje. Cítiť, že z filmu hit byť nemôže, že pre väčšinu divákov bude tak trochu wtf. Totiž málokto bude vedieť, čo si má o Hardyho postave myslieť a záver jeho charakteristiku ešte viac zotázni. Je ťažké ho vidieť v úlohe outsidera a "makkýša", po posledných rokoch, čo jeho charizma okupuje kiná. Ale znova, je to iba dobre. Film mi však stále evokuje iba priemer, podobných príbehov sú tony, stále sa však na ne dobre pozerá. (14.06.2015)

Komorní gangsterky ze zašlých barů newyorského podsvětí jsou divácky atraktivní, obzvláště s hereckým obsazením jaké má The Drop. Film baví, vzbuzuje zvědavost jak se vyvinou vztahy mezi postavami a co bude tím dramatickým vyvrcholením, které tušíme. Ale zas takového překvapení či dramatu se nedočkáme. Režie tlumí potenciál překvapení, postrádá klíčové kontury dramatického oblouku, který má ve finále dostat smysl. Dejte přednost vybroušenějším žánrovým bratříčkům Noc patří nám či Skrytá identita. (28.01.2023)

Celkem mě baví, že se všeobecně mezi filmovými fanoušky posmívá herectví Bena Afflecka (podle vzoru „stádo nadává, tak já budu taky“), ale ten je proti Tomu Hardymu přímo shakespearovská elita, s bohatým mimickým výrazovým arzenálem. Jako fakt sorry, ale Tom Hardy je se svým stále jedním podmračeným výrazem takový Chuck Norris áčkového filmu a jeho herectví mě teda vůbec neimponuje. Při pohledu na jeho standartně nasazené vrásky na čele mě napadá vzdálená citace jednoho ze zdejších komentářů ´kleopatry´ - „Kdyby mu do čela píchli botox, byl by s herectvím v koncích.“ (04.01.2015)

Tak toto byla ovšem lahůdka. Jak by někdo řekl, minimalistické filmové sousto. Na rovinu musím uznat, že The Drop má asi jednu z nejlépe vybudovaných atmosfér ze všech filmů, co jsem viděl za poslední dobu. A co že je to ta ona zprofanovaná atmosféra? To je když netajíte dech při jedné vypjaté scéně, ale celou hodinu, až vám vystoupnou žíly a začne nebezpečně jasně modrat kebule. Nejzajímavější ale je, že člověk vlastně nechápe proč. V podstatě se nic neděje, divák z počátku ani moc neví o čem je hlavní zápletka a koho všeho se týká, ale nějak podvědomě chápe, že se schyluje k čemusi velkému. K nějakému velkému vyhrocenému rozhřešení. Takže když v závěru konečně přichází, tak jsem si ho subjektivně neužil zdaleka tolik, jako onu půdu, která diváka na závěr psychicky rozpitvávala. Tolik dojmově, jinak musím pochopitelně vyzdvihnout hlavní zájem kamery Toma Hardyho. To je prostě v dnešní době desítek tisíců herců charismatická perla, která by se měla obsazovat mnohem, mnohem častěji. Řekl bych, že pokud by Boba hrál kdokoli jiný, tak by byla atmoška tatam. A i když Noomi Rapace dvakrát nemusím, tak mě zde velmi příjemně překvapila no a pochopitelně když vše podkreslíme ideálně vybranou hudbou, spokojenost je na místě. Klobouk dolů. Nejlepší soundtrack z filmu: Ending. 80 % (03.01.2015)