Kašlem na lásku

S tímhle filmem se to má tak: oceníte ho pouze v případě, že důvěrně znáte parodovaný subjekt. Protože ve skutečnosti jde opravdu o parodii, konkrétně na vztahové komedie o (ne)rovnosti pohlaví, které se točily v 50. a 60. letech. Není to jen romantická komedie stylizovaná animovanými titulky a pastelovými kostýmy, ale regulérní parodie. Už jen způsobem vyprávění, dvojsmyslnými dialogy dotaženými ad absurdum, nebo třeba hudbou, která přesně vystihuje dobovou tendenci "komicky" podbarvovat každý gag nebo emoční reakci. O herecké stylizaci Ewana a Rennée nemluvě. Ale režisér zašel ještě dál a mrštil po nás hrstí obrazových citací ze zcela konkrétních filmů s Doris Dayovou nebo Shirley MacLaineovou. Blbůstka, ale zatraceně dobře promyšlená. 80 % (25.02.2005)

Typický film na 3,5 *, tak co s tím? Vtípků a povedených gagů habaděj, výprava fantastická, kostými - radost pohledět zvlášť na růžově laděnou Reneé, roztomilé herecké výkony hlavních představitelů. Bohužel i přes svou 100 minutovou stopáž ke konci zdlouhavé, obvzlášť na začátku filmu jsem si dlouho musel zvykat na jeho snad až přílišnou střeštěnost a ... no ... chtělo by to doladit. Jinak prima zážitek pro nudný večer. (23.11.2003)

Na půl cestě ke **** při sčítání kladů a těsně u *** při odečítání záporů.... Tak především to není "pravá" romantická komedie. Je to jenom komedie, protože romantická vzbudí nějakou odezvu emocí v srdci a ne jenom polechtá bránici. Jinak stylově a vizuálně výborné, Ewan jako vždy skvělý a Renée přiměřeně sladká. Dámy (zvlášť ty v USA) si asi hvězdičku přidají. (04.04.2004)

Reneé zbožňuji pro její herectví, mimiku a schopnost vytvořit a dobře zahrát jakoukoliv roli do které vloží většinu svého já, ale zde jsem se moc nechytal. Seděl jsem opodál a nebyl vpuštěn do děje. Komedie v každém případě stojí na parodii oněch let. Tomu napovídají, no přímo vás nakopnou kostýmy, kulisy, dialogy. Zároveň jsem bohužel viděl originál, titulky byly opravdu dosti strnulé, takže by mě určitě ještě zajímal dobrý dabing, ale v poslední době ho je jak šafránu............ (04.11.2004)

S retrofilmy, odehrávajícími se v 60. letech, mám trochu problém. Protože (bohužel) patřím k těm, kteří měli možnost (i když jako děti) báječná 60. léta zažít, myslím si, že vím něco o tom, čím lidé v té době žili, jak se oblékali, česali, upravovali, chovali, tancovali atd. Jsem tedy extrémně choulostivá na chyby, které se v těchto filmech obvykle v hojné míře vyskytují. Vždyť přece dnes není problém vyhledat si kvantum dobových materiálů a atmosféru 60. let nasát! V tomto ohledu mě velmi mile překvapil právě film Kašlu na lásku, od kterého jsem původně nečekala víc než prvoplánovou romantickou zábavu. Tady není co vytknout. Za modely Rennée Zellweger by se nemusela stydět ani Jacqueline Kennedyová, brýle Ewana McGregora by si klidně mohl nasadit Roy Orbison a to je jen to, co nejvíc bije do očí. I ve všech ostatních aspektech byl duch doby věrně zobrazen. Prostě nebýt těch provařených tváří hlavních představitelů, věřila bych, že se dívám na originál z poloviny šedesátých let. (09.01.2008)