Star Trek: Do neznáma

Problémy s nesrozumitelnými zápletkami a tragickými záporáky pokračují. Tohle léto je asi vyloženě prokleté, ale většinu času jsem nepobíral co, proč a jak, i když jsem se vážně snažil. V tomhle směru tedy nový Star Trek selhává (a rozhodně jde o nejslabší díl s novým obsazením), zároveň jsme ale dostali zábavnou akční jízdu se dvěma velkými trumfy. Tím prvním je tolik propírané zničení Enterprise, které je mrazivé, skvěle vygradované a vůbec ve všech směrech parádní. Takhle si představuju popcornovou lahůdku, u níž člověk sbírá čelist na podlaze, škoda že zbytek akčních scén krapet zaostává. No a co trumf číslo dvě? Tím je bez debat posádka, která si vás znovu obmotá kolem prstu a vyváží nejeden dějový laps nebo nuznější scénu. Hlavně Pine je už potřetí famózní a od začátku do konce táhne celý film. Ve finále tu tedy máme svižný a docela fajnový blockbuster, u něhož prostě vypněte mozek při každé zastávce u padoucha. (7/10) (09.08.2016)

No proč ne. Když generický blockbuster připomínající spíš epizodu seriálu než svébytný film a spoléhající na hlášky a atrakce, tak asi nějak takhle. Bylo by hezké, kdyby byla akce přehlednější a charaktery (žánrově) propracovanější, ale nebudu hnidopich. Po upachtěné Abramsově dvojce, která je v mé mysli den ode dne horší, je tohle svěží dobrodružství rozhodně lepší varianta toho, jak bezmyšlenkovitě plácat páté přes deváté. A co do děje jsem rád, že se prequely konečně oprostily od přetaženého Spock/Kirk vztahu, který mě už dost nudil. Prostě nulová snaha o "víc", zato ale dost dobré "málo". 7/10 (08.08.2016)

Tak se nám Stártrek vrátil z temnoty prdele, kam degenerativně pokroucenou posádku lodi Entršajs ve druhém díle poslal Džejdžej, aby z něj udělal nudný maglajz rodinných hovnot a otravnou kvintesenci kýčovitých existenciálních pouťových mouder pro hloupé náctileté ufony. Nyní je zase tím starým dobrým Stártrekem, jak ho mají mazlíčci rádi, jenž se již několik generací stará o hladký průběh mnohočetných milostných eskapád s pravačkou všem těm krásným a oduševnělým krutohustým nabíječům, neodolatelným proutníkům a sexuálním predátorům. Ahoj Dárkbobíku! Tento díl přinutil k warpovému „pohonu“ i mě. Prostě paráda, Šimone! Sympatičtí herci, dělající humory, hnusní emzáci, dělající bordel, hutný přímočarý děj, nonstop akce v okorvoucích kulisách, a i trocha toho překvapivě perverzního mezidruhového vzrušení, protože když se alžírská cigoška napatlá moukou a pokeruje si xicht, stává se natolik apelující, až má jeden chuť zasunout palivovou tyč do plasmového reaktoru. Totálně kůl je tu dokonce i uječené přednášení Bísty bojs, neposlouchatelné tak, že je během chvilky schopno zdecimovat jindy neporazitelnou mimozemskou invazní flotilu. A tak jediné, co mě opravdu velmi rozhodilo a znepokojilo, je ta reálná vize globální katastrofy pro celý známý vesmír. Přitom to začalo tak nevinně. Na poručíka Sula prostě dolehla osamělost dlouhých intergaylaktických letů, při kterých byl neustále obklopen spoustou vyzývavých fešáků v pestrobarevných elasťácích, až se z toho vydal na jih. Tudíž si už v roce 2392 řiťopichové mediálně otevřeně adoptují lostomiloušké ťamaské holčičky, aby z nich naprosto, ale naprosto přirozenou výchovou a vzorem dělali vysrkávačky škeblí. Nejhorší je, že už to začíná jiskřit i mezi velením. Kapitán Krk tu místy vypadá, že by s chutí požvýkal špičky boltců svému prvnímu důstojníkovi, a i jindy bezemoční Spok dává nepokrytě najevo, jak by nebyl proti zasunout prostředníček s prsteníčkem do svého velitele a vystřihnul mu tam předpisový vulkánský pozdrav. No armabeton!!! Že by Entrprájs z tohoto jinak skvělého Neznáma mířil opět na misi do prdele? Na Gaytrek: Deep throat 69 už do kina určitě nepůjdu. (20.08.2016)

Příjemný bonus prvního dne ČSFD filmového víkendu. Nejsem ortodoxní fanoušek Star Treku, tak jsem dostal pro mne pěknou podívanou. Simon Pegg jako Scotty a Karl Urban jako Kostra McCoy jsou tak humorně adekvátní, že zastiňuji i hlavní postavy. Zvláště Mudr. McCoy v nezanedbatelné části, Spockovi lepší parťákem než Kirk. Škoda Antona Jelcina, jsem zvědav, jak se s jeho smrti vypořádají tvůrci v dalším pokračovaní. (10.08.2016)

Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale. (25.08.2016)