Dákovia

Nedovedu si vůbec představit, jak silně musel film zapůsobit na tehdejší československé publikum v šedesátých letech. To se dnes určitě nedá srovnávat.. Rumunský válečný velkofilm (upozorňuji, že rumunština je krásný jazyk), který není široké veřejnosti tak známý, ale ve společných vodách s těmi nejznámějšími se může klidně měřit...Děj filmu zachycuje úsek dějin nejspíš v letech 85-88 našeho lepopočtu, tedy období několika římských válek (výpadů, později uzavření potupného míru, různých intrik i přerozdělení moci) proti starověkému národu Dáků (Dácie, dnešní oblast Rumunska). Dá se říct, že historické postavy seděly naprosto přesně až na diskutabilní (nejspíše smyšlenou) postavu Severa (viz níže), jinak jsem nepřesnosti opravdu nezaznamenal. V Říme v této době vládl nenáviděníhodný (především u senátu) císař Domitianus, přezdívaný "Plešatý Nero", na druhé straně poslední velmi zdatný dácký král Decebalus (Amza Pellea), mezi nimi stateční vojevůdci - mladý generál Septimius Severus (Piere Brice) a Cornelius Fuscus (Georges Marchal). Cornelius Fuscus ale ve skutečnosti padl v bitvě právě proti Dákům, tady zabit Septimiem. Naopak Septimius Severus, nevím přesně jestli nějaký existoval už za vlády Domitiana, je spíš člověku alespoň trochu historie znalého znám jako samostatný císař dynastie Severovců, který vládl v letech 193–211. Jinak to tedy opravdu šlo..Na filmu bych ocenil především jeho pestrost a ostrost (krasné syté barvy), velkolepost a výpravu bojových scén (divák měl možnost vidět celkem tři a to opravdu famózní), hudbu a nakonec i krásnou čistou nedotčenou přírodu nejen ve skaliských horách, to všechno přidalo snímku na celkové kráse... (13.05.2006)

Idealizovaná, romantizovaná a hodne prekrútená história obdobia počiatočného stretu rímskych légií cisára Domitiána pod Fuscovým velením a dáckym náčelníkom Decebalom. Už len fakt, že v tom čase sa ešte Decebalus nevolal Decebalus hovorí za všetko. Tak sa začal nazývať Diurpanes až po Fuscovej smrti. Odhliadnuc od historických nezrovnalostí, je tu aj mnoho chýb ohľadom organizácie rímskej a dáckej bojovej taktiky, nevidel som napríklad rímsku korytnačku, bez ktorej si neviem predstaviť dobývanie akejkoľvek pevnosti a ani dácke typické "kosákovité" meče, ktorými prerážali lebku súpera aj s prilbou ako keby to bola len škrupinka od vajíčka. Nedá mi nespomenúť postavu Severusa, ktorého hral Pierre Brice. No, nemôžem si pomôcť, ale aj napriek tomu, že mal oblečené rímske brnenie, sandále a chochol na hlave, okamžite sa mi spájal s postavou Winnetoua, istú dobu trvalo kým som si zvykol. Potom prišiel koniec a opäť tu bol Winnetou, tentoraz konkrétne tretia časť. Tak neviem, celkom sklamanie. Odhliadnuc od chýb sa ale na to príjemne pozeralo, za čo mohla hlavne výborná výprava, je vidno, že Rumuni na ničom nešetrili. 60/100 (05.10.2015)

Člověk by čekal oprýskanou Dacii s udýchaným motorem a přitom dostal pořádně nadupanej bourák. Výčitku střihu jako je zjednodušování historie, občasná naivita či vyfoukané účesy barbarů použít nehodlám, dají se uplatnit na prakticky všechny historické špektákly té doby, ať už jsou z jakéhokoliv koutu světa. Dákové tak unesou i ta nejpřísnější srovnání se svými žánrovými a dobovými kolegy. Příjemné překvapení. (20.03.2010)

První film Serigia Nicolaescua a jeden z prvních filmů reprezentujících specifický rumunsko-bulharský historický žánr zvaný „Národní epopej“. Děj se odehrává na konci prvního století před n. l.Římský císař Domiciánus vede výbojnou válku na území dáckého krále Decebala. Hlavním hrdinou filmu je mladý římský generál Severus, jehož Domiciánus vyšle k Dákům jako posla. Na jeho návštěvě mu ale Decebalos prozradí, že jeho otec byl tajným dáckým zvědem vyslaným do Říma a on sám tak nyní vlastně bojuje proti vlastnímu národu. Severa trápí mravní dilema a když v závěru filmu vede římská vojska do rozhodující bitvy proti Dákům, schválně podlehne v osobním souboji Decebalovi, aby zanechal své vojsko bez velitele a poskytnul tak svému národu strategickou výhodu. Spíše než složitým dramatem s hlubší myšlenkou jsou Dákové jednodušším filmovým spektáklem, který posloužil jako předehra pro Nicolaescuovo mistrovské dílo „Poslední křížová výprava.“ (02.01.2008)

Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce. (09.05.2014)