Vzpoura pretoriánů

Je to už veľmi dávno, čo som videl film Vzbura pretoriánov, tu uvádzaný v poetickejšom talianskom názve La Rivolta dei pretoriani. Film je ďalším z rady béčkových sandálových eposov, ktoré sa v dekádach 50. a 60. rokov tak rozmohli. Ak mám pravdu povedať, na presný dej su už spomínam veľmi matne. Film je zasadený do starovekého Ríma ovládaného krutým cisárom Domitiánom (pravdepodobne vzor cisára Domiciána žijúceho v rokoch 51-96 n. l.) za ktorým neohrozene stojí jeho telesná garda - pretoriáni (v dnešnej dobe známy skôr vďaka Scottovmu Gladiátorovi). Hlavnú úlohu vytvoril pretorián Velerio Rufo (Harrison), ktorý sa postupne proti despotickému Domiciánovi vzbúri a pridá sa k nemu aj časť pretoriánov a v záverečnom boji dosiahnu svojich cieľov. To je približný stručný výklad deja, možno trocha pozmenený. Historicky je film pravdepodobne úplne mimo, každopádne o to v ňom asi ani nešlo. Pred dobrými 10 rokmi ho vysielala slovenská Markíza, osobne by som si reprízu veľmi rád znova pozrel a utvrdil tak svoje konečné ohodnotenie, ktoré by teraz bolo myslím veľkou trúfalosťou. Tento komentár určite nie je ideálny, avšak už dlho som rozmýšľal, čo o tomto filme napísať, nakoniec to dopadlo takto. Hawk. (3. 5. ´08) __ (DOPLNENÉ 9. 10. ´10) Znova videné 7. 10. ´10. Film je taký aký je, rozhodne nie bez chýb. Staré talianske sandále ale zbožňujem.(27. hodnotenie,1. komentár k filmu) (03.05.2008)

Dostal som chut na historicky film a dal som tak prilezitost jednemu talianskemu z obdobia Rimskej rise. Od tohoto filmu som ocakaval nejaku mnohopocetnu rubanicu medzi dvoma znepriatelenymi vojskami. Nic take sa vo filme nevyskytovalo, ale to zas tak moc neprekazalo v mojom sledovani tohoto filmu. Cele sa to tocilo okolo jedneho typka, ktory bol zamaskovany v kozusine vlka a v tomto prestrojeni napraval neplechy, ktore mal na svedomi cisar Domician. Pre mna to bolo celkom mile prekvapenie, pretoze som od toho moc nesluboval. Obcas som sa aj nad filmom pousmial, pretoze vo filme su aj pouzite komicke dialogy. Pre priklad spomeniem toho maleho skrcka s malym lukom, s ktoreho si urobil zart ten velky chlap, ked mu povedal ci ide zabijat s tym lukom komare:) Co sa tyka samotnych subojov dali sa prehltnut, ale niekedy mi prisli komicke a nevierohodne, ze sa to akoze odohrava v skutocnosti. (19.11.2012)

Debutový film od málo známého italského režiséra Brescia, který žánrově spadal do tzv. "Peplum", nebo také "Swords & Sandals", oblíbených evropských historických kostýmních filmů z konce padesátých a poloviny šedesátých let. Režisér jich poté natočil ještě několik. Děj filmu spadá do posledních dnů vlády římského císaře Domiciána (syna umírněného Vespasiána), který byl posledním císařem flaviovské dynastie (69-96). Často díky své pleši se mu přezdívalo ''Plešatý Nero''. Kdo se trochu zabývá dějinami starověkého Říma, tak jistě ví, že tento císař byl velkým tyranem a despotou, na sklonku jeho vlády tedy roku 96 se nemohli cítit v bezpečí ani jeho nejbližší příbuzní, bylo tu kruté období, poznamenané různými represemi, pronásledováním křesťanů a židů, v zákoně o urážce majestátu předčil dokonce i samotného Nerona, v tyranii se vyrovnal nenáviděnému Caligulovi, později ho předčil snad už jen Commodus. Zejména senátoři a lidé z vysokých aristokratických kruhů, které doslova pronásledoval a ve kterých viděl největší hrozbu převratu a všemožných intrik, byli jeho největšími nepřáteli, to je ostatně trochu vidět i v tomto filmu. Proto s přibývajícím časem a co nejrychleji muselo dojít k rozsáhlému ale dobře zorganizovanému spiknutí, kterému zde už od začátku velel Richard Harrison jako statečný Valerio Rufo, důstojník pretoriánské stráže, pod maskou červeného vlka, páchá proti svým vlastním lidem nejedno odvážné spiknutí, jeho hlavním spojkou je mladý Nerva (Giuliano Gemma), později jeden z favoritů eurowesternu. Film byl krásně barvitý, i když místy asi zbytečně moc, kostýmy snad až na některé ty trapné paruky ušly, nějakou historickou souvislost i co se týče jednotlivých postav ve filmu samozřejmě hledat nelze, všechny postavy až na císaře a jméno Nervy (skutečného nástupce Domiciána) byly fiktivní, samotná smrt císaře samozřejmě (pokud máme věřit hodnověrným zdrojům) proběhla úplně jinak a za úplně jiných okolností. Co bych filmu vytkl? Role císaře byla podle mého soudu hodně nepřesvědčivá, dabing od společnosti Řitka video s.r.o. neprofesionální a místy dost směšný, docela lituji toho že jsem si to raději nepustil v originál znění, akční scény byly málo efektivní, místy opravdu směšné, spíše šlo o takové škádlení, především pak ve finále na císařském dvoře..Povstalci vítězí, jejich protivníci tu jsou předvedeny jako naprostá nemehla, palácová stráž skoro neexistuje, vzbouřenci za pomoci malého cvrčka-liliputa Elpidiona (velmi dobrý tah) na oko stále věrného císaři si v podstatě dělají co chtějí. Film především pro fanoušky zapomenutých Peplum (tímto děkuji vydavatelství za některé znovuobjevené tituly) a převážně pro Richarda Harrisona jehož postavu a mrštnost zas může obdivovat nejedna mladá slečna. Komentář zde jako druhý v pořadí... (05.03.2010)

Vzbura pretoriánov je v podstate kópiou Dvoch gladiátorov, ktorých som videl ako prvých. Obidva filmy boli nakrútené v tom istom roku (1964), v obidvoch filmoch si zahrali Američan Richard Harrison a Talian Guliano Gemma. Aj zápletka obidvoch „meč a sandálových“ filmov je takmer totožná – revolta, či vzbura proti rímskemu cisárovi – tyranovi. V prípade Dvoch gladiátorov je tým zloduchom cisár Commodus, vo Vzbure pretoriánov je ním iný rímsky cisár – Domicián. Kým v Dvoch gladiátoroch sme sa dočkali brata – dvojičky, vo filme Vzbura pretoriánov nastupuje na scénu akási obdoba, variácia, či klon Zorra alebo Čierneho tulipána – Červený (skôr ružový) vlk (skôr medveď), za maskou ktorého sa skrýva jeden pretorián Valerius Rufus, ktorý je nespokojný s Domiciánovou vládou. Práve jemu a jeho priateľom, s výdatnou pomocou trpasličieho dvorného šaša, sa podarí zlého cisára odstrániť. Obidva filmy veľkým rozpočtom určite nedisponovali, sú skôr komornejšie, nie sú také výpravné, sú skôr pseudohistorické ako historické, strašne naivné, súboje v nich po rokoch pôsobia nevierohodne a smiešne. Ale zabával som sa slušne až do konca. Vychutnajú si ich skôr milovníci sandálových filmov, ostatní budú sklamaní. (20.10.2010)

Nebudu popisovat děj filmu. To velmi podrobně udělal kolega Karlos80. Chci však zmínit jednu dosti podstatnou věc. Na obalu filmu a i zde na upoutávce se píše, že císař Flavius Domicianus byl zavražděn "svými odpůrci v čele s vlastní manželkou." Vždyť to není pravda ! Podle filmu byla jeho manželka zavražděna palácovým trpaslíkem, který ji do zad trefil šípem, daleko dříve, než císař zemřel v souboji s jedním z členů své gardy. Nikdy se nedomlouvala s pretoriány o jeho likvidaci. Buďto se režisér nedržel historie anebo autor popisku k filmu, film neviděl. Celkově bych film zařadila do pohádek z doby Římské říše. (26.03.2013)