Sandokan útočí

A další pokračování romanticky dobrodružného příběhu o člověkovi, který svým uhrančivým pohledem a neohrožeností zahání všechny protivníky do úzkých a na útěk. Sandokan, tygr z Mompracenu (Kabir Bedi), znechucený z porážek při boji za svobodu, se stáhl až do Bengálska, kde žil spokojeným životem uprostřed džungle v souladu s přírodou. Ale volání o pomoc z jeho domoviny ho donutí k návratu a pokračování v boji za svobodu jeho lidu. A jen tak mimochodem stále ochraňuje ty, kteří jsou uzurpováni cizáky a jejich přisluhovači. A ani střelné rány ho nezastaví! Z dalších rolí: Yanez de Gomera (Philippe Leroy), Sandokanův spolubojovník, který se mezitím stal manželem assamské královny, úskočný Theotokris (Massimo Foschi), který má za úkol Sandokana odstranit, mladičká Jamilah (Teresa Ann Savoy), která omdlévala jen při pomyšlení na Sandokana, věčný protivník James Brooke (Adolfo Celi), a dobrý spojenec a lovec Tremal Naik (Kumar Ganesh). Všichni Sandokanové mají jednu velkou chybu: velice se podobají naivním filmům Bollywoodu, i se svým herectvím, které zdůrazňuje vypjaté scény a mluva je často velmi patetická. Ale i tak zůstává fenoménem. (13.03.2011)

Ze Sandokanovy bojové taktiky jsem poněkud na rozpacích. Ano, na jednu stranu je bezesporu účinná. Když člověk stojí nehnutě proti puškám, roztáhne ruce, aby skýtal co největší terč a zařve "kupředu", a rozeběhne se, nedivím se, že jsou z toho vojáci na větvi a místo aby Sandokana v pohodě zastřelili, nechají se v klidu přesekávat mačetama a obzvlášť slabé kusy pak dokonce zapíchávat nožíkama. Na druhou stranu, pokud se do něj výjimečně někdo trefí, přináší tato taktika zbytečné oběti, jako např. dcera Sandokanova nejlepšího přítele. Navíc ztrácí drahocenný čas, který musí věnovat léčení zranění. Jinak výběr té hlavní hrdinky mě fakt nenadchl, mladá sice je, ale k fešákovi Sandokanova formátu se vůbec nehodí, vzhledově se vyrovnala tomu nesympatickému sultánovi. Naopak musím pochválit závěr, i slzička m ukápla. Navíc na rozdíl třeba od takového Avatara nenechal nikoho na pochybách, že to s Montpračemem bude dobré i nadále, protože Brůks jasně prohlásil, že už takovou díru nechá na pokoji a dál bude lovit pouze Sandokana. (17.02.2013)

Spíš by tomu slušelo divadelní jeviště, protože postavy sošně v pózách odříkávají pateticky do kamery své party. Ovšem to, co vidíme, jsou doslova a do písmene situace ze Salgariho románů. Jenže když jako kluk bez dechu čtete, že roztřesená ruka zlosyna zmáčkla spoušť, ale kulka Sandokana jen zranila na spánku, a ten ho pak jedním máchnutím zbavil života, či že v poslední chvíli zachránilo Sandokana stádo slonů, které přivedl jeho věrný přítel, neuvědomujete si, že to je vlastně jedna veliká hovadina. Co projde v knize, je na plátně k smíchu. (14.09.2010)

Film do jisté míry velice přeplácaný a v žádném případě technicky nějak moc vydařený. Všichni ti, kteří však hodnotí tento italský dobrodružný film dnes již s odstupem několika desítek let, musí pochopit, že se změnila samotná kritéria hodnocení kinematografie vůbec. Zde nejde vůbec o nějaké efekty o nějakou technickou preciznost, nýbrž jde zas a jen pouze o atmosféru. Tato atmosféra je zde docílena folklorem domorodců, prostředím, skvělími herci hrajícími velmi uvolněně a i samotnou legendou Sandokana. Film je zkrátka založen a vůbec se celý nese na atmosféře romantiky sedmdesátých let tehdejší kinematografie. Vše navíc podtrhuje naprosto kouzelná hudba. Tedy film má své kouzlo a určitou poetiku schovanou uvnitř. Pokud osobně mám vkus a nadšení pro tento typ kinematografie, pak ji také musím hodnotit podle takových kritérií. (16.11.2011)

Sandokan je už podle jména legenda, takže jsem si na něj našel náladu a pustil se do něj prostřednictvím tohoto snímku. Od prvních záběrů mi Sandokan přišel příliš levně zpracovaný, souboje byly takové nemastné neslané a ani samotná zápletka mě nějak zvlášť neočarovala. Kladnou stránkou filmu pro mě byla hudba a občasné chybování hlavního hrdiny, což z něj nečinilo žádného supermana. S přihlédnutím na obě strany mince dávám 3*. (02.01.2011)