Brazil

Projekt 100 mi umožnil shlédnout tento snímek aniž bych měl potucy o čem to je a kdo tam hraje. Prostě jsem šel na slepo. A z čehosi se z toho vyklubal film, který překonal mé představy. Zvláštní humor, který se mi začal líbit. A oblíbenou postavou se stal opravář, kterou hraje Robert De Niro. Úžasný moderní svět, který jsem si ani takhle sám nepředstavoval a ten režim co tam je. Od toho všeho vás odtáhnou Samovy sny, které vás nechají snad na chvíli odpočinout. A hlášky jako jsou např. "Což takhle dát si trochu nekrofilie." jsou nezapomenutelné. Čekal jsem rok, než jsem měl další možnost se na to kouknout a už je to navždy mým filmem, který zůstane v mé paměti, jako Božský Brazil. (21.01.2004)

[10/10] (Embassy, Universal) (Technicolor /// Produkce: Arnon Milchan /// Scénář: Terry Gilliam, Charles McKeown, Tom Stoppard /// Kamera: Roger Pratt /// Hudba: Michael Kamen /// Nominace na Oscara: Terry Gilliam, Tom Stoppard, Charles McKeown (scénář), Norman Garwood, Maggie Gray (výprava)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.12.2008)

Taková malá, bizarní a především byrokratická záležitost ve stylu 1984, fraškovitá parafráze a především vtipná záležitost (alespoň po většinu stopáže) s dechberoucím a vypiplaným vizuálem, který vypadá jako něco mezi noirovou představou sci-fi distopického světa a představou podnapilého opraváře mopů o praktikách a životu úředníkově. Jen škoda, že závěr samotný je trošku moc přehnaný (závěrečné nepřekvapivé vypointování ani skvělá postava De Nirova na tom nic nemění) a nemající v sobě dávku humoru, která se vyskytovala především z počátku. Hodnocena režiserská verze (27.02.2014)

Ze své nomádské povahy kosmopolita Terry Gilliam spředl filmovou síť utkanou z tolika inspiračních zdrojů, že se v ní možná trochu ztrácí to, proč vlastně tahle síť byla stvořena. Utopická groteska Brazil se volně inspirovala v mnohém... 1. George Orwell a jeho geniální román 1984 (jestliže Terry Gilliam prohlašuje, že knihu sice četl, ale nebyla mu vzorem, tak si tomu dovolím v našem mediálním věku tak trochu nevěřit...). Zpodobnění totalitního režimu v Británii nedaleké budoucnosti, protkané sítí ministerstva čehokoliv, svítící obrazovky (Velkého bratra) v každé domácnosti a v každém pokoji (příznačný začátek filmu), milenecký motiv hlavního páru atd, to vše spojuje obě díla více než explicitně. Sám vnímám Brazil jako volnou variaci na téma Orwellovy knihy... 2. Groteskní podstata díla Franze Kafky - a to především jeho Proces, celý umně vykonstruovaný zločin, z kterého byl Josef K. obžalován a souzen a jehož podstatu se nikdy nedozvěděl, to vše se odráží v nesmyslných obviněních nevinných postav téhle utopie, v níž jsou lidé zatýkáni na základě podobně znějícího jména a zabíjeni na základě ,,nehody" při ,,práci" s elektrickým proudem (mimochodem Orwellovský newspeak). Navíc prostor ministerstva - obrovské ,,tovární" haly plné nosných sloupů, jako by vypadl z Kafkova vyobrazení půdní ,,soudní" lokace (i zde je hala umístěna téměř na půdě - v 30. patře...) 3. Klasická hollywoodská éra 30. a 40. let v čele s kultem Humphreyho Bogarta (styl oblékání hlavního hrdiny Sama) především v legendární Casablance (romantický milostný osudový příběh našeho páru, ale i ohrožení totalitarismem...), jakož i klasických děl ostatních (filmy bratrů Marxových atd.) 4. Metropolis - tohle vizuálně podmanivé dílo Fritze Langa ovlivnilo vizuální podobu nejednoho sci-fi filmu, jako předobraz se podílelo i na vizualizaci světa Brazilu - monumentalita staveb, shluk futuristických dopravních prostředků, hra světla a stínů... 5. Klasická němá groteska - těch scén, které jakoby z oka vypadly nějaké z éry zlatých časů němého filmu bylo povícero (např. scéna, kdy se Sam doma poprvé probudí a přivítá ho ,,elektrifikovaná" (retro)futuristická domácnost - takhle již vstával tuším sám Chaplin...) 6. Řecké báje a mýty - snová variace na mýtus o Ikariovi si v sobě navíc nese symbolický význam vymanění se ,,Matrixu" 7. Estetika či spíše ikonografie východního samurajského boje - realizovaná ve snových intermezzech... 8. A v neposlední řadě zcela zákonitě i poetika mateřského Gilliamova Létajícího cirkusu Montyho Pythona... tenhle Gilliamův film však narozdíl od Monty Pythonské tvorby skrze svou složitě konstruovanou alegorii, a zvláště ke konci oddalováním rozuzlení, trochu nudí... (12.10.2007)

2oo3 mi ještě za studií o Brazilu vyšel text ve filosofické revue Aluze, taková svébytná reflexe vrytá do jazyka, "Obrazy svobody Brazil". Na překopírování sem to je dlouhé i na mě, ale tady se to dá najít zveřejněné i online, kdybyste měl někdo chuť, čas a dobrou vůli se s tím popasovat, neb je to text skoro stejně nepoddajný jako ten film sám: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=78136 *~ (13.07.2021)