Divergencia

Co se v posledních letech osvědčilo, po tom tvůrci milerádi sáhli. Nedívali se doprava, doleva, nepídili se po originalitě, jeli na půl plynu. Výsledek v podobě podívané pro dospívající dívky, á la zase žijeme ve společenstvích podle svých hodnot a ctností, je tak skrz naskrz průměrný. Hlavní hrdinka dosud pomáhala hlavně druhým, vyznávala pokoru. Teď musí bojovat o přežití, protože se stává pro nastavený systém nebezpečnou. Ještě, že je tu frakce, která jí naučila střílet, skákat z vlaku a svlékat instruktora, co má cool tetování na zádech. Snímek okatě parazituje na úspěchu svých předchůdců, stejně jako ty parazitovali na ještě starších brášcích. Třeba na nesmělém čaroději z Bradavic. Nějak výrazně znepokojivý svět jsem z plátna nevnímal, vyváženost i rytmizace akce bohužel letí oknem, Shailene Woodley je naštěstí poměrně slušná, Kate Winslet naopak zoufale bezkrevná, což je k neuvěření. Režisér Neil Burger se zřejmě nudil. Když si to shrnu: klišé v místy docela chytlavém kabátu!! (25.06.2014)

„Nechci nikam spěchat.“ – „To je v pořádku. Už mám místo na podlaze.“ Dle obsahu filmu a jistých recenzí jsem čekal (i navzdory ne tak špatnému hodnocení) strašnou blbost, do jejíž cílové skupiny asi tak „trochu“ nebudu zapadat. Druhé očekávání se vyplnilo, to první překvapivě zas až tolik ne. Divergence kupodivu není vůbec tak hloupý film, jak možná na první pohled vypadá, ale je třeba zmínit jeho 2 roviny, tedy „sci-fi“ a „romantickou“. Zatímco svět filmu mě (alespoň ze začátku) docela dost nadchl (než jsem mu postupně přestal věřit), stejně tak většina tréninku a boje s vlastními „strašáky“ (což byly asi vůbec nejlepší pasáže snímku), vztah Tris a jejího cvičitele mě vcelku pravidelně rozesmával, a nejen on, ale vlastně vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se Odhodlaní probudili v „trochu jiném rozpoložení“ (ale je mi jasné, že řada divaček se s hlavní hrdinkou zcela ztotožní a bude hltat každou sekundu jejího „neohroženého“ boje). A když už jsem u postav, casting při jejich výběru samozřejmě hrál svoji důležitou roli, i když zpočátku mě trochu pobavilo spojení dvojice Woodley-Elgort, kteří si pro tentokrát vyzkoušeli sourozence (jako milenci se už loni v TFiOS zřejmě osvědčili), nicméně doufám, že se mi první jmenovanou podaří uvidět i v nějakém jiném, než jen průměrném filmu. Takový je totiž co do kvality i tento. A na závěr si sem připíšu závazek, že musím překonat svůj odpor a konečně se někdy podívat na Hunger Games, v poslední době je to díky současnému trendu až příliš často zmiňovaný film. „Odkud je ovládají?“ – „Proč bych ti to říkal? Stejně mě nezastřelíš.“ – „Proč to každý tvrdí?“ (26.01.2015)

Těžko říct, jestli je to tím, že Neil Burger očividně zraje pro režisérskou špičku, ale z velmi vydařené předlohy se mu na každý pád povedlo udělat nejpřekvapivější film roku. V přímém srovnání mi dokonce blednou i první díly žánrově podobných Hunger Games, které se sice mohou opřít o pevnější literární základ, ale v adaptaci jim chybělo větší sepětí a nenápadné vysvětlovačky. Ty umí Divergence dokonale, přerod hlavní hrdinky pointuje do poslední věty a ze Shailene Woodley tak dělá asi nejatraktivnější hollywoodské zboží 20+. Možná za to může sál plný dvanáctiletých dívenek, které si nadšeně skáčou do náruče radostí, že se na tolik očekávanou předpremiéru vážně dostaly, ale atmosféra pěti frakcí mě sežvýkala daleko drtivěji, než jsem mohl čekat. I don't want to be just one thing. (01.05.2014)

Divergentní jablko nepadá daleko od stromu, aneb romantický, leč sexuprostý postapo příběh o tom, že divergentní diverzantce není lehké se dostat pod sukně, natož do hlavy. Akční story o mírumilovném lidstvu, jehož mírumilovné frakce se vesele vyvražďují v boji o to, která z nich to s tím mírem myslí upřímněji. Též zábavný dokumentární pořad o výcviku mládežníků z kasty Neohrožených, s trestuhodně nevyužitým potenciálem společných sprch kadetů a kadetek! Plus poučný příběh špinavého rodinného prádla předsedy vlády Marcuse Eatona, aneb jak týráním a mlácením pánví Wok vychovat z divergentního synáčka statečného správňáka, kterému ani sebesilnější chemický roztok nevymyje mozek dočista do čista. Bohužel, Eaton junior byl sice kompetentní instruktor výcviku, ale též neschopný sexuální loudil, který ani za 140 minut filmu nezjistil, že dva divergentní jedinci opačného pohlaví, navíc k sobě konvergující, mohou být i tělesně kompatibilní, pročež Beátku ani neprubnul, což bylo frustrující. Nicméně to apokalypsou zplundrované, pošahaným způsobem „mírumilovně“ fungující velkoměsto, stejně jako výcvikový trenažér se sny a nočními můrami, to byly pětihvězdičkové zážitky, které si určitě brzo zopakuji! (22.05.2014)