Hra peňazí

I u nás měly tupé lopaty onehdy úžasnou možnost skvěle investovat. Ten dobrák se jmenoval Viky, od pohledu altruista a filantrop, a tak za ním zůstaly tisíce spokojených dicků. A že Viky dělal, co mohl, aby se ti intelektuální investoři, co mu nasypali kupónky, měli dobře! Kupoval jim imrvére tryskáče, stovky luxusních nemovitostí ve světových metropolích, drahé sportovní brka a dokonce i několik velkých továren. Jenže on takový dik, to je povahově pěkný zmrd, a tak ten blahoslavený investiční klubík začal nakonec Vikiho špinit a pomlouvat, že místo aby se o ně staral, tak zevluje a někde radši potají kope podzemní chodby. Což byla samozřejmě jen mrzká pomluva, protože ten skvělý člověk nikdy nedržel lopatu v ruce. Nakonec došlo až k tomu, že na něj šťastní majitelé desetinásobku poštvali orgán. Jenže on by takový orgán naštěstí nenašel ani vlastní koule, a proto stihl Viky sbalit před tou hroznou nespravedlností kramle. Ale jak už to na tom světě chodí, neskončil ten úžasný chlapík věru dobře! Ubožákovi zbyly jen oči pro pláč, jak teď musí z obýváku čumět na nějaké zkurvené moře na zaplivaném ostrově daleko, předaleko od své milované vlasti, živořit na rybích jikrách v nuzné chýši 43+4 s pouze pětikilometrovou ranvejí, po které se musí dennodenně plahočit nějakou plečkou od Martinova Ástna ke svému Lírdžetu, kde si člověk s alergií na telecí kůži a mahagon ani pořádně nepohoví. A o takové nepřející dičí svini je i tento film. Tu ale v tomto případě jistota desetinásobku rozparádila natolik, že naběhla na Žužu Žorže a skoro celou stopáž mu mává pistolí před držkou. Uot els? Inu, skoro nic. Je to ale překvapivě po Pissmejkrovi asi nejzábavnější nespreso, co Jirka dosud uvařil, skvěle zahrané a ta vyrachtaná feministická lesba s fretčím xichtem to režijně a dramaturgicky i vcelku vkusně vysufražetkovala. Jen je trochu škoda, že po výborné první polovině nedotáhli poměrně zdařilé memento toho, že každý, kdo někdy vyslovil slovo burza, opce nebo derivát, by měl pro blaho budoucích generací dávno viset vykuchaný na kandelábru, až do stejně stylového konečníku a závěrem se to zvrhlo v hloupý, patetický, žlutohnědý holyúdský maglajz. (15.06.2016)

Ne zrovna originální, ani bůhvíjak nečekaný, nicméně stále velmi intenzivní film, skvěle oscilující na pomezí intimního minimalistického dramatu a velkolepého akčního thrilleru. Ženské postavy vesměs výrazně silnější, než mužské (což vzhledem k Jodie Foster na režisérské sesli překvapí jen málokoho) a celkově velmi příjemný adrenalin, který dává vzpomenout na Telefonní budku.. (10.07.2016)

„HEJ, CEJTÍŠ SE NA POŘÁDNOU ŠOU?“… /// Když do studia vtrhne magor s bouchačkou a vestičkou plnou semtexu, je zaděláno na šou, která je dostatečně silná i na Ameriku. Navíc se nejedná o člena Aláhova fanklubu, takže místo vo život jde vo informace, který dokážou nadělat vrásky frajerům ve Wall Street. Což je fajn, páč já, osoba cennejch papírů prostá, se radši mrknu na lidský drama, než na stoupající index. Zajímavej příběh, kterej upozadí i duo Roberts – Clooney (i když von si svoji šou užil parádně) a dává vyniknout režii Fosterový. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se na šou, ze který se nechám vodnýst nohama napřed. 2.) Jsem pro okupaci Wall Streetu. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.10.2016)

Jodie Foster bych tedy rozhodně netipl na přesměrování na režisérskou kariéru, ale ejhle, podařilo se jí to a její premiéra dopadla doopravdy nadmíru dobře. Neočekávejte film, který bude odsýpat, tady se na to jde jinak. Herecké duo Clooney a Roberts ztvárňující hlavní role zafungovalo jako jistý způsob záruky, protože je to herecká extratřída. No a také bych neměl zapomenout na O'Connella, který dlouho nepodal tak přesvědčivý výkon jako tady (a samozřejmě v Jezeru smrti, kde kraloval). Filmy pohybující se kolem nejistých obchodů a akciemi a také kolem investování do různých firem moc nenajdete, když k tomu připočtu tu napínavou stránku, tak by člověk neměl nic řešit a ihned si film pustit. Vždy mě fascinovaly filmy, které se v zásadě odehrávaly na jednom místě, zde se musíte opřít o herce a jejich důvěryhodné podání svých replik, protože z nich divák nespouští moc oči. Mělo to pár hlušších míst, ale vše směřovalo k finále, které jsem ihned odhadl, ale vůbec mi to nevadilo. Někdy ta přímočarost není na škodu. Za mě dávám 77 % (02.11.2017)

Thriller s dobrým myšlienkovým úmyslom, ale slabým dramatickým drajvom. Emocionálny záver pôsobivý, ale všetko pred ním nie je ani tak strhujúce a dynamické ako v Howardovom Výkupnom, ani tak superchytro vykoumané ako v Leeho Spojencovi. A je to iba tak zabudnuteľné ako Gavrasove Mesto šialencov. Prekvapuje ma, že to ambicióznemu Clooneymu stálo za produkovanie. Možno spoliehal na silnejšie osobné angažmá (a talent) pani režisérky. (09.08.2016)