Fantozzi

Slusna talianska komedia, ktora sa da kedykolvek zas a znovu pozriet. Villaggio prerazil s tymto za premiera Aldo Mora /1974 - 1976/ a za prezidenta Dzovanniho Leone /1971 - 1978/. Trochu vseobecneho rozhladu, a nejde len o burlesknu komediu a o to, ze film nema dejovu liniu. Paolo Villaggio pracoval kade tade, s Fantozzim prerazil ako 42 rocny za talianskeho premiera Alda Moro /vo funkcii talianskeho premiera uradoval 1963 - 68 a 1974 - 76/. Prezidentom Talianska bol vtedy Giovanni Leone 1971 -78 v urade. Taliansku kinematografiu mam totiz dost rad .... 86 % (03.04.2013)

Příznivec filmů o věčném smolaři rozhodně nejsem a tohle je jen další hřebík do rakve. Film kolísá od scén rádoby vtipných (fotbalové utkání) přes vysloveně trapné (zamotání se do sítě na rybách) až po scény, kdy je vám dané osoby líto a nechápete proč to někdo dal do komedie (viz posměch členů firmy Fantozziho dceři). Takže, pokud jde o mě, rozhodně se nedívat, pokud nejste skalním příznivcem... (03.09.2009)

Sled skečů, které Villaggio více či méně recykloval i v dalších filmech, tu s menší přidanou hodnotou, jindy i bez ní. Nedokážu si představit, že bych se dokázal na filmy s Fantozzim dívat hned za sebou, hrozilo by mi reálné nebezpečí progresivní paralýzy mozku, která vede ke korové atrofii, projevující se oslabením kognitivních funkcí, tupě euforickou náladou, či depresemi, příznaky s poškození pyramidových drah, parézami, bludy, marasmem a končící úmrtím po 2 až 5 letech. A to bych nerad. (27.08.2017)

Není dobře když vrcholem filmu je jeho samotný začátek a tohle je přesně ten případ. V podstatě jediným opravdu vtipným úsekem je Fantozziho vypravování se do práce, odtud ale úroveň celého filmu značně pokulhává a většina dalších pokusů o vtip je takřka od počátku odsouzena k nezdaru, často až menší či větší trapnosti. Stejně tak mi přijde nedostatečné seznámení se s postavou pana účetního, což by samo o sobě mohlo vydat na zábavný film. Tady se ale tak nějak podivně skáče zleva doprava. Ale co naplat, to nejlepší s panem účetním přicházi teprve v následujících dílech. (29.05.2018)

Tenhle druh humoru je mi vcelku cizí. Nechci mu dávat nějaké přívlastky, protože se jistě najde hodně těch, kteří se u toho dobře pobaví. Účetní Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio) je smolař nespokojený se svým životem. A když už je smůla nepřítomna, tak nastává faktor, že Ugo je naprostý idiot. Občas to má i celkem slušný náběh, který je ale vždy zavražděn něčím hodně přihlouplým, až už to přestává být směšné, natož vtipné. Samozřejmě nechybí jeho ošklivá žena Pina (Liu Bosisio) a dcerka Mariangela (tehdy už sedmadvacetiletá Plinio Fernando), na kterou se nejčastěji volá Chitta. Pochopitelně je okouzlen svojí spolupracovnicí slečnou Silvani (Anna Mazzamauro), pro kterou neváhá velmi drasticky hubnout. Ale každý jeho pokus končí rozbitím jeho tváře, či opravdu velkou idiocií. Jen jednou se staví na odpor své idiocii, a to když hraje kulečník s Velkým Diegem Catellanim (Umberto DˇOrsi). I když pokud chtěl prohrát, aby povýšil, tak proš bral hodiny a navíc to maskoval fabulovaným mimomanželským poměrem. Účetní Filini (Gigi Reder) ho často nutí k nějakým aktivitám, převážně sportu, které vždy končí tragickou nehodou zapříčiněnou neschopností obou postav. A když už se začne bouřit levicovými názory, je přinucen k poslušnosti Ředitelem ředitelů (Paolo Paoloni). Komedie, ve kterém se pro mne humor rozvíjí buď nešťastným směrem, nebo není včas zaražen při svém rozvíjení. (05.01.2011)