Vdova

Tento film klame tělem. Na první pohled totiž vůbec nevypadá na to, čím ve skutečnosti je: mimořádně silným příběhem, demonstrujícím důsledky lidské touhy po štěstí, lásce a svobodě. A také obrazem, kam mohou podobné touhy člověka zavést. Simone Signoret exceluje v postavě silné ženy, se kterou se život nemazlil, a Alain Delon v roli uprchlého vraha, který nakonec dokáže najít něco, na čem by mu v životě záleželo. Vztah jejich postav (vzhledem ke všem rozdílům mezi nimi nesnadno stravitelný nejen pro filmové vesničany) je podán s mimořádnou zručností, což je pro přesvědčivost příběhu rozhodující. Snímek má velmi umírněnou stopáž a místy je poněkud zkratkovitý – to však dodává mnoha scénám jakousi zpětnou působivost. (28.03.2011)

Hodně introvertní francouzské drama. Moc se v něm nemluví, ale na druhou stranu tu máte Alaina Delona a Simone Signoret, kteří tu oba hrají naprosto božsky. Nepochybuji o tom, že předloha od Georgese Simenona je poctivá, ale Alain se Simone těm dvěma postavám dodali duši, obraz a emoce. Duši, která z filmu dělá krásný zážitek. Obraz, který pohladí při každém dalším záběru na ten osamocený statek uprostřed francouzských polí. A emoce, které z filmu dělají neopakovatelný zážitek, něco, co Francouzi éry 70. let zvládali s přehledem. Něco, co divákovi, který vyhledává staré francouzské filmy, doslova pohladí na duši. (14.02.2023)

Zdařile udělaný příběh tří osob, nešťastných ve svých osudech, jejichž životy se na krátký čas střetnou, aby v těch několika okamžicích poznali a prožili tu neopakovatelnou krásu a jedinečnou velikost. Mnohá tajemství a nevyřčené pravdy zůstávají ukryta hluboko v lidských srdcích. Tato hloubka, významné prožitky a přirozený instinkt přežití jsou významnými faktory v osudech člověka. I přes všechna zažitá příkoří si jedinec dokáže zachovat svou hrdost a touhu po životě. Závist je nehezká lidská vlastnost, která pramení z osobních slabostí nositele. Tato žárlivost a zášť dokáže mnoha ostatním znepříjemnit život, dostávat je do nepříjemných situací a ukončit veškerou jejich radost a touhu. Cizincem na scéně je přicházející muž Jean Lavigne (dobrý Alain Delon), jehož cesta ho zavádí k jeho nejsvětlejším okamžikům života, které může intenzivně prožívat. Jeho útěk je jen touhou po svobodě, po slunci, po vzduchu, po lásce, po životě. Nachází vše, aby mu to lidská žárlivost vzápětí surovým způsobem vzala. Tvrdou ženou je osamělá farmářka a vdova Couderc Tati (dobrá Simone Signoret). Pod její tvrdou slupkou se ale skrývá křehká duše, která touží poznat význam pojmu láska. Láska je pro ní odměnou i vysvobozením, ten krátký čas je nejvýznamnějším momentem jejího tvrdého života. Prostou radost ze života představuje mladá a bezstarostná Félicie (zajímavá Ottavia Piccolo), která je ponižována vlastními rodiči. Miluje život a jeho fyzické potěšení, jako nutný útěk z neradostné reality. Z dalších rolí: Coudercinin starý tchán s věčnou touhou Henri (Jean Tissier), jeho nenasytná a závistivá dcera Françoise (Monique Chaumette), Françoisein stejně krutý manžel Désiré (Boby Lapointe), či policejní komisař Mallet (Pierre Collet). Život dokáže být krutý a v mnoha jeho osobách nám může být i znechucován. Ale život má i své velkolepé okamžiky, kdy alespoň v dané chvíli se můžeme hřát v celé jeho kráse. (22.03.2016)

Perfektní zpracování psychologické kriminálky na základě románu George Simeona. Když jsem DVD kupovala, tak to pro mě byl neznámý film, neboť jsem ho v r.1971 v našich kinech prošvihla. (Pokud zde vůbec byl). Ale vodítkem pro mě nebyl A.Delon, nýbrž charismatická a báječná Simone Signoretová, o které jsem věděla, že by do žádné "ptákoviny" nešla. Ona byla "Jean Gabin" v ženských sukních. Ačkoliv by se zdálo, že téma filmu není nic převratného, přesto nepostrádá napětí a hlavně jemný spád nikoliv s happy endem. (23.07.2010)

Novely Georgese Simenona jsou úsporné vyjadřováním a pádí vražedným tempem. Na ploše 120 stran se odkryje (komisař Maigret) nebo se odehraje jedna malá tragédie (podobná kniha Kočka). Simenon čtenáře vždy vtáhne do prostředí malé komunity a přesto, že ji vlastně nijak nepopisuje, vyvstanou postavy vždy plasticky na pozadí určitého prostoru. Jakákoliv filmová adaptace se nevyhne zpomalení děje a stává se pouhým odrazem románu.Tato stojí na fungujícím pnutí mezi Delonem a Signoret a na tísnivém zobrazení vesnické nenávisti. (06.05.2010)