Revival

Nejdřív bych chtěl "poděkovat" panu Fukovi za jeho "recenzi", kterou jsem si v létě přečetl. Připravil mě o zážitek z kina, který jsem si ale plnými doušky vychutnal u DVD. ... Revival je komedie, která v našich vodách hledá v porevoluční kinematografii jen pár rovnocenných soupeřů. Zábava, která z vás nedělá pitomce, u které se se nemusíte cítit trapně, ale kterou si plně vychutnáte asi až s přibývajícím věkem :) ... Jsem rád, že si Alice Nellis našla tohle téma, protože zasmát se u chytře napsaného filmu o muzikantech jsem chtěl vždycky. Skvěle jsem se bavil a dost nechápu (podle některých recenzí), co víc by měl divák pro své pobavení od českého filmu požadovat. .... P.S. Neodpustím si jednu technickou poznámku. V dnešních filmech napříč žánry se hodně telefonuje. "Smartfouny" jsou všude, ale až Alice Nellis ukázala, že chytrý telefon VŽDY vypne displej, když se při hovoru přiloží k uchu. Za tuhle maličkost, jakož i za výbornou zábavu děkuji. (24.11.2013)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Režie Alice Nellis mě baví. I při druhém setkání jsem si užíval profesionální i osobitou práci s vlastním scénářem a vedením herců. To, co Alice dokázala např. s Geňou, se už asi nikomu nepovede, včetně Genzera samotného. Jeho ztělesnění falše, pokrytectví a bezcharakterních praktik českého šou-businessu je velmi věrohodné. Samotní členové skupiny jsou možná až přehnaně rozdílní. Jistou povahovou soudržnost lze nepochybně cítit u Karla a Václava, i když Bolek u hraní vypadá, jako by to držel v ruce poprvé (tedy asi věrohodně) a ještě to kombinuje s výrazem upozorňující minimálně na kolaps, tak jeho další herectví je skvělé. Nicméně věčně mladý Milan (dědeček s novorozeňátkem vrhající se po hlavě do světa prohnilého bulváru) a nespláchnuté zbytky vychlastaného undergroundu šedesátých let, propagující západní demagogické klišé - sex, drogy a kdo ví, co vlastně ještě, v postavě Otakara, mi trochu narušovaly atmosféru. Ne, že bych obě postavy a jejich osudy ve filmu neuvítal, ale zdály se mi lehce přehnané. Přemodelínovaná kapela Nightwork v čele s načesaným, sólovým zpěváčkem také na kladech nepřidala, ale v celku mě film dost zaujal. Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská - dvojice, držící celý film nad tříhvězdičkovou vodou, která se mi nad filmem občas prolila. Nejen jejich, ale celo-skupinová KONEČNĚ vyřčená pravda, pár minut před vrcholným koncertem, mě v nadprůměru přesvědčila. Stejně tak hudba Jana Ponocného, který se své role ve filmu zhostil také s velkou parádou. Alice je pro mne velmi žhavé želízko v ohni novodobé české kinematografie. (02.01.2015)

Tak především ve filmu dominuje Marián Geišberg, který byl pro mě doposud neznámým hercem (i když jsem po nakouknutí zjistil, že pár filmů, ve kterých se ukázal, jsem viděl). Ale vůbec celá čtveřice starší kapely Smoke působí docela kompaktně a nejzajímavější mi přišel asi Miroslav Krobot, kterému to prostě v této rovině sedne. Prostě sex, drogy a rock'n'roll počesku a postaru. (06.01.2014)

Herecká zostava sa zišla veľmi silná, sľubná, všetci sa snažia, ale výsledok je iba priemerne uspokojivý. Na pozretie fajn, ale film rýchlo vyšumí z hlavy a nedostaví sa ten uspokojivý pocit z dobrého filmu. Chápem, že nie je jednoduché zaujať českého a slovenského diváka domácim filmom, keď máte svetové filmy na dosah ruky, každý deň, navyše posledné roky úplne zadarmo. Prečo to ale v minulosti šlo? Kto nadviaže na zlaté časy československej kinematografie 60,70,80-tych rokov? A. Nellis to ustála, ale scenár nebol ničím výnimočný, dej bol čitateľný, bez zvratov a prekvapení, za to však plný kecov o drogách, sexe a umieraní..."Všetci umrieme", čo je svätá pravda, ale kým sa tak stane, chcem vidieť zopár naozaj kvalitných českých a slovenských filmov. 60%. (14.09.2016)