Réžia:
Pierre Granier-DeferreScenár:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Claude RenoirHudba:
Philippe SardeHrajú:
Alain Delon, Véronique Jannot, Bernard Giraudeau, Francine Bergé, Michel Auclair, Bernard Le Coq, Jean-Pierre Bacri, Catherine Lachens, Dominique Zardi (viac)Obsahy(1)
Katastrofická vize 3. světové neboli atomové války, kde doktor Després (A. Delon), který už na počátku této hrozné doby přišel o veškeré své sny, se zamiluje v nemocnici do zdravotní sestry. I přes rozdílnost povah mezi nimi vznikne silné citové pouto. (MVanis)
Videá (1)
Recenzie (21)
Delon mi do téhle role nějak nesedí. Pravda, je to MASH, ale po čertech moderní a současný.Tedy ve své době.Dále mne jako bývalého profesionála zaujala struktura nemocnice.V té době se u nás stavěly stany, zatloukaly kolíky, topilo v kamnech dřevem.Tady jsou operační sály v logicky sestavené stavebnici z kamionů.A myslím, že v 60.letech ve Vietnamu už helikoptéry přenášely celé funkční operační sály v kontejnerech.A personál je následoval obdobnou cestou.Ale zpátky k filmu.Do tohoto prostředí se režisér pokusil zasadit cosi, co připomíná Nemocnici na kraji města.Tedy částečně.Mezitím se jednotliví protagonisté pokoušejí filosofovat o náboženství,politice, medicíně a lásce.To vše zabaleno do zeleného sukna.A kolem toho nechal klokotat jakýsi blíže nedefinovaný konflikt mezi kýmsi a kýmsi.Jen, aby to mělo grády.A pan Delon se v tom pohybuje poněkud nepatřičně. Má to snad určitou cenu jako výukový film, jak by asi mohla vojenská nemocnice fungovat. Ale fabule je banální a nudná. ()
Francouzská vize o polní nemocnici v průběhu 3. světové války. Snímek je z roku 1979, což již dnes znamená klasiku, tudíž i pochopení o dřívějších představách takové války. Několik mrtvol a vojenská technika z oné doby hlubší představivosti nepomůže. Příběh bohužel dnes vyznívá nudně a zdlouhavě. Jádrem je však filozofický temný příběh obohacený romantismem, který, byť vyprávěný pomalu, je při hlubším prozkoumání vcelku zajímavý. Filmu hodně pomohl Alain Delon, bez něhož by dnes zřejmě zapadl do hlubokého zapomnění. A tak rozhodně není snímek pro každého. Jedině náročný divák si přijde na své. ()
Po právu zapomenutý film. Příliš umělohmotný, sterilně natočený. Má sice silný námět, pohrává si s myšlenkou 3. světové války v Evropě a nahlíží na ni očima lékaře ve vojenské polní nemocnici. Jenže divák po drtivou většinu stopáže nemá pocit skutečného života, skutečné bolesti, špíny, nejistoty a strachu. Obvykle to vypadá jako vojenské cvičení s novou technikou, kdy se všichni zúčastnění snaží naplnit jeho scénář. Alainu Delonovi psychologické herectví typu, které vyžaduje tento druh snímku, nikdy moc nešlo a toho muže, který víc než se životy svých pacientů zápasí s přijetím reality všeho, co se kolem něj odehrává, mu zkrátka nevěříte. Dialogy příliš často šustí papírem. Zkrátka a dobře, tenhle film nechť ať dál odpočívá někde v archívu. Celkový dojem: 40 %. ()
Občas jsem si připadal jako bych sledoval okázalou přehlídku vojenské techniky na Rudém náměstí v Moskvě. Jen se to neodehrávalo v Moskvě, ale kdesi uprostřed evropských lesů a vojenská technika nebyla útočná či obranná, ale lékařská. Jo, a těch vrtulníků. Tolik jsem neviděl za celý svůj dlouhý život. Prý štěstí neexistuje. No, ... a štěstí podle mě přece jenom existuje. Už přece v okamžiku, když je člověk ve správný čas na správném místě. Nemyslíte? Harmony ale nebyla na správném místě ve správnou dobu, a to byl závěr filmu. ()
Ne, že bych zrovna v týhle době, kdy jeden blb na východ od našich hranic dokazuje celým světu, že mu v hlavě dlouho pracovala guma chtěl vidět vize třetí světový války, ale Alain je Alain a to se nedá svítit. Film působí děsně chladně a spolehlivě tak kolem sebe šíří depresičku. Místy mě to připomínalo MASH jen humor byl poněkud zmizelej. Moc jsem teda nechápal zda ta válka je, nebo co, protože třetí světová by asi vypadala jinak a ne tak menšinově jak jí znázorňoval tenhle film. Na druhou stranu přesně zapadal do celkový atmosféry filmu, kterou ještě zvýraznila závěrečná scéna. ()
Reklama