Doktor

Po právu zapomenutý film. Příliš umělohmotný, sterilně natočený. Má sice silný námět, pohrává si s myšlenkou 3. světové války v Evropě a nahlíží na ni očima lékaře ve vojenské polní nemocnici. Jenže divák po drtivou většinu stopáže nemá pocit skutečného života, skutečné bolesti, špíny, nejistoty a strachu. Obvykle to vypadá jako vojenské cvičení s novou technikou, kdy se všichni zúčastnění snaží naplnit jeho scénář. Alainu Delonovi psychologické herectví typu, které vyžaduje tento druh snímku, nikdy moc nešlo a toho muže, který víc než se životy svých pacientů zápasí s přijetím reality všeho, co se kolem něj odehrává, mu zkrátka nevěříte. Dialogy příliš často šustí papírem. Zkrátka a dobře, tenhle film nechť ať dál odpočívá někde v archívu. Celkový dojem: 40 %. (23.03.2014)

Základní premisou tohoto filmu je, že štěstí neexistuje. A když, tak jen na pár chvil a pak zase přichází temnota. Velmi skličující film s mimořádně trýznivým závěrem. Přestože se průběh filmu nese v takovém klidném tempu a z absolutní skepse se postupně mění v pozitivně laděný příběh, tak posledních dvacet minut Vás zničí, včetně Vašich představ o štěstí. Bylo mi dost smutno. Současně Delon ve velmi netypické roli. (07.05.2011)

Ne, že bych zrovna v týhle době, kdy jeden blb na východ od našich hranic dokazuje celým světu, že mu v hlavě dlouho pracovala guma chtěl vidět vize třetí světový války, ale Alain je Alain a to se nedá svítit. Film působí děsně chladně a spolehlivě tak kolem sebe šíří depresičku. Místy mě to připomínalo MASH jen humor byl poněkud zmizelej. Moc jsem teda nechápal zda ta válka je, nebo co, protože třetí světová by asi vypadala jinak a ne tak menšinově jak jí znázorňoval tenhle film. Na druhou stranu přesně zapadal do celkový atmosféry filmu, kterou ještě zvýraznila závěrečná scéna. (19.03.2014)

Občas jsem si připadal jako bych sledoval okázalou přehlídku vojenské techniky na Rudém náměstí v Moskvě. Jen se to neodehrávalo v Moskvě, ale kdesi uprostřed evropských lesů a vojenská technika nebyla útočná či obranná, ale lékařská. Jo, a těch vrtulníků. Tolik jsem neviděl za celý svůj dlouhý život. Prý štěstí neexistuje. No, ... a štěstí podle mě přece jenom existuje. Už přece v okamžiku, když je člověk ve správný čas na správném místě. Nemyslíte? Harmony ale nebyla na správném místě ve správnou dobu, a to byl závěr filmu. (23.03.2015)

Příliš stylizované, příliš umělé, příliš pomalé... 1) V polním dobře vybaveném pohodlném táboře Červeného kříže lékaři v klidu operují. Mimo tábor zuří 3. světová válka, což ilustrují tři - čtyři vrtulníky, několik náklaďáků, jeden tank při přejezdu rybníka a asi desetivteřinový záběr na řadu přejíždějících tanků a obrněných transportérů. 2) Pokročilou válečnou technologii z budoucnosti (tj. z roku 1983) představují tzv. žraloky, samonavádějící výbušné střely, s jejichž devastujícími účinky se lékaři střetávají na operačním sále a později i v reálu. 3) Zaujal mě pouze 32letý Bernard Giraudeau (lékař Francois, přítel hlavní postavy). 4) Román Harmonie ou les horreurs de la guerre napsal 59letý spisovatel a literární kritik Jean Freustié v roce 1973. Děj se odehrává během druhé (!) světové války. Myslím si, že transpozice děje do budoucnosti filmu neprospěla. (20.03.2014)