Opice v zime

Tenhle film nám asi nechce říct nic jiného, než že život stojí za to žít, že každý to umíme jinak, a někdo je rád, že je rád. Žít a nechat žít. Každý jsme nějaký. Krásné setkání starého alko-matadora s alkoholikem v plném rozpuku. Pro oba je ta srážka velikým přínosem a vítězstvím nad sebou samým. Smíření se sebou samým, to je oč tu běží. Vynikající Gabin i Belmondo. 90% (28.02.2016)

Snímek je herecky dobrý, to by snad ani jinak nešlo, když se tu sešli velikáni, kterými jsou Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo. Ale dějově to není až tak skvělé a místy to prostě jen připomínalo pijáckou komedii. Dobře zahranou, ale pořád jen pijáckou komedii, pod kterou musíte trochu více hledat tu hloubku. (16.08.2017)

Alkohol je benzínem vzpomínání, potažmo rekonstruování obrazu světa, který si člověk po celý život utváří svým pozemským pohybem i sněním. I asketický Otokar Březina připouštěl, že výjimečným jedincům může napomoci k velkým výkonům. Dvě takové osobnosti (jejichž jedinečnost vyvstává při srovnání s běžnými – duševně nebohatými, plebejskými – pijany) jsou v Opici v zimě představeny s mimořádným psychologickým vhledem (a nadto Gabinem a Belmondem dokonale ztělesněny). Jejich fantazie se v ebrietě rozvíjí, prožitý (utvořený) svět se sceluje, stává hmatatelným a spolu s ním se přetváří i vědomí sebe. Pijan se stává svým ideálem a sehrává svou vnitřně heroickou, vnějškově však spíše směšnohrdinskou roli. Osamocenost velkých fantastů ovšem časem mění „vin gai“ ve „vin diabolique“. Úchvatný ohňostroj však dává naději, že světlo nezhasne ani v té nejtemnější noci. (26.11.2010)

Tak na začátek by se možná mohla uvést jedna zajimavost. V době premiéry se film dokonce potýkal s cenzurou kvůli tehdejší ministryni zdravotníctvi, která film považovala za oslavu alkoholismu a chtěla ho stáhnout z distribuce. Och, z dnešního pohledu již velmi úsměvné. I když Opice zobrazuje alkohol minimálně na svou dobu velmi netypicky, snad právě o to více zajímavě. Sníměk alkohol výslověne nepropaguje, ale ani výslověně nemoralizuje . Spíše ho v tragikomickém svělte ukazuje jako dobrého sluhu a špatného pána, kdy nějaká ta sklenka dodává hlavní dvojici novou chuť do života, , odproustění se od reality, což si ale pak často nese své hořke následky. Ale ve své tragikomické poetické vnitřní snílkovité krásné atmosféře a v poklidném vyprávění malých lidských radostí a dramat je právě Opice jedinečná stejně jako v neposlední řade na první pohled nesourodou hlavní dvojící. Bývalého alkoholika se současným ve scénáři a vyzralého Jeana Gabina se začínajícím Jeanem-Paulem Belmondem na plátně, kdy je opravdu poznat, že si vyjímečně Gabin s Belmondem sedl i během natáčení a oba pánové ze sebe podali to nejlepší. Ze začátku to nevypadalo na nic přelomového, zobrazení války v černobilém filmu (navíc za využití zadních projekcí), už je přece jen trochu pasé, ale od časového skoku začaly postupně vynikat ony zmíněné nenápadné klady. I když se v ději na první pohled nic nedělo, atmosféra byla velká a pak to třeba zakončila velká akce s ohňostojem a dojímavé finále s holčičkou. I když jsem si třeba říkal, že, některé vesnické postavy jsou trochu karikatury, pak se zase vyloupla jedna nádherná karikatura prodavače, který v zapadlém městě nadšeně vlastní věci po dávné popkulturní ikoně. Takže jo, ono tady prostě všechno tak nějak dobře šlo a i ta (byť ještě) černobilá kamera) tady občas byla svým způsobem poeticka. Nakonec mi tady ani nepříjde, že bych zamýšlenou pátou hvězdou nějak moc nadhodnocoval a rád ji dám. (10.04.2021)

Dávní barrandovští dramaturgové věděli, které filmy vybrat a kterým se raději vyhnout. Ani možnost vidět JPB a Gabina pohromadě (a chlastat) nevyváží fakt, že film je kokotina. Nejvíc se mi líbil Josef Carda v dabingu Modrovouse, kramáře a obchodníka. Pavel Rýmský výborně chraplákem namluvil Gabina, a kupodivu mi nevadil ani Lněnička na Belmondovi. Ale scénář je zoufalý, a asi mám odpor k filmům, opěvujícím ožralky. Normandie musí být za trest. (01.05.2023)