Generální linie

[3,5*]     Budovateľská agitácia podaná vtipnou formou. Nestrhlo ma to až tak ako Október (1928), či Křižník Potemkin (1925), predsa len, téma kolektivizácie nie je až tak zaujímavá ako revolúcia. Napriek svojej dĺžke ale film vôbec nenudí. Ohromne silnou stránkou je opäť kamera a strih, úžasne pôsobivé obrázky sú zmontované do zaujímavého a zmysluplného celku. Spočiatku to je dosť depresívny náhľad do sveta hrozivej biedy, ale nástupom tých správnych, angažovaných ľudí sa postupne všetko mení k lepšiemu. A keď ešte nastúpi aj "balšája ťéchníka", máme tu radostný svet, ktorý svojou dokonalosťou niekedy zablúdi až do sci-fi oblasti. Všetko je to ale brané s nadhľadom, páčil sa mi ten sarkastický humor. Trochu mi vadila tá tiesnivá hudba, občas až nepríjemná. (07.09.2021)

Nikto nepochybuje, že režisér Sergej M. Ejzenštejn bol geniálnym tvorcom. Jeho práca pre sovietsku propagandu bola neoceniteľná a keďže zástanca kolektivizácie i tohto filmu Trockij upadol medzičasom do nemilosti, názov filmu sa musel zmeniť na "Старое и новое". Problémom snímku je však jeho neúmerná dĺžka. (09.02.2024)

Etuda o zpracovani veproveho masa byla teda fakt husta... Jinak jde o cernobily dvouhodinovy nemy film o budovani stastnych socialistickych zitrku, zobrazeny na principu zalozeni kolchozu a dalsim spolecenskem rozvoji, cimz se trpici venkovne zbavi bidy... Samozrejme je to predevsim o Ejzenstejnovych obrazovych kompozicich. :) (22.01.2016)

Jestli jsem kdy litoval, že film nemá zvuk, tak to muselo být právě zde. A tak zvuky doprovázející "jeden ikonický záběr vedle druhého" (Flakotaso *****) si musel člověk domyslet, představit, zpodobnit. A to tak nějak nejde. O to víc ale vynikne obrazová vrstva. Režisér (spíš než režiséři?) a kameraman tu podali obraz, který se už neuvidí, a možná se ani nikdy neviděl. Běžný vesnický život (s trochou těch mechanických vymožeností) tu proměnili v "dílo", které jej pozvedá nad umění, a nudu nad napětí. Pozn. 1: Maslostroj v moločnom arteli je nezměrně víc než Voskovcova parodie pronášená chabou ruštinou ve filmu "Hej rup". I když z pohledu, jak rychlá tu byla cesta z bídy do "sovchozu", a jak rychle se překonávala byrokratická úskalí, je přece jen pochopitelná. Pozn. 2: Pomineme-li Marfu, máme tu dva hrdiny, toho v koženém plášti a toho se světlými vlasy (a určitě modrýma očima). Pozn. 3: Název (zřejmě původní) filmu "Staré a nové" je asi výstižnější, ale "Generální linie", to zní přece jen hrdě. Pozn. 4: Země hojnosti v předvečer hladomoru. Pozn. 6: Marfin striptease v součinnosti s tranktoristou, by se dnes natočil odvážněji, škoda... (03.11.2019)

Poslední Ejzenštejnův němý film tentokrát není nijak revoluční, popisuje totiž kolektivizaci zemědělství. Místo děje tak spíše nahradila etnografická studie do života obyčejných Sovětů na konci dvacátých let minulého století. Ta revolučnost přece jen trochu chybí, a tak se film line a tolik nezaujme. Koneckonců i hudba není nic moc. Na druhou stranu samozřejmě musím ohodnotit snímek z hlediska režijního, tady není co vytknout, pomineme - li tendenčnost, ale to jsme již u Ejzenštejna zvyklí. Stejně jako na mrtvá zvířata, která jsou snad ve všech jeho filmech. Co může takový film jiného zakončit, než rozzářené tváře zemědělců? Jo traktor, to je věc :-) (08.05.2009)