Frances Ha

Během filmu mě popadl nejprve mírný, ale postupně sílící pocit, že bych se měla zabít, a po náhlém a nepřipraveném happy endu se ještě zdvojnásobil, místo aby opadl, což je zajímavé. Ačkoliv se souznění duší mezi mnou a filmem spíš nekonalo (některým zobrazeným přátelstvím - a možná všem - jsem nerozuměla a necítím ani potřebu se jimi dál zabývat), tak jsem ocenila vidět takový typ dívky existovat na plátně. A ačkoliv mi řešení toho putování nepřipadalo plynulé (působilo to spíš jako zlatý sen patologického lháře, jako vize toho, co Frances vypráví v Paříži do telefonu), tak jsem ráda, že součástí toho sebeznovuvynalézání nebyl muž a láska. (12.02.2016)

Brzy po začátku bylo zřejmé, že je to dobrý film, a plnými doušky jsem si užívala, co sleduje. Dívku, která hledá pravý vztah, pravé vztahy, a která jen chápe, že v základu musí zůstat sama sebou, aby její život byl pravý, i kdyby se jí stokrát nelíbilo, jaká je. Bude nosit ponožky do postele a dívat se do zrcadel a dávat si načas a chrlit, co se jí honí hlavou, atd., i kdyby kvůli tomu ztrácela lidi a příležitosti se zapojit. Nechce zůstat sama, ale nemůže se přetvařovat. Ještě není dost stará, aby věděla, co přesně chce, a aby se ve všem vyznala, a tak zmatkuje, ale už není tak mladá a naivní, aby nepoznala, co není pro ni. Nedaří se jí plnit nároky, zapadnout. Protože svoji situaci neumí vysvětlit, radši lže, ne aby se dělala lepší, ale aby nevypadala jako ztroskotanec, kterým rozhodně není. Možná, že toho, co chce, v téhle společnosti, kde se všichni přetvařují, ani nejde dosáhnout. Dělá zoufalé a směšné výpady do různých stran, mezi různé typy lidí, aby to zjistila. Její nejdůvěrnější kamarádka se s tím pere po svém, jinak, možná se přetvařuje, možná je to její způsob sebezkoumání, ale neumějí nebo nemohou si to (ještě) vzájemně vysvětlit, a tak je to od sebe odtrhává, vzdaluje, alespoň na povrchu. Kdo ví, jak se to vyvine. Potud skvělé. Bezvýchodnost a tragikomičnost, nostalgie, to k tomu všecko patří. Jenže ten závěrečný rychlý obrat "ke šťastnému konci", kdy se všecko samo hladce vyřeší, posunul celý film úplně jinam a udělal z něj klišé o tom, jak se každý zmatený a bloudící mladý člověk nakonec šťastně usadí a najde se, když přijme, co předtím zbrkle odmítal. Ty dva koncepty k sobě nepasují - postava, jakou snímek do té doby sledoval, nebyla rebelka za každou cenu, byla ve své odlišnosti a osamocenosti upřímná, a nemůže zůstat šťastná tak, jak ji film naposledy ukázal, ani její kamarádka ne, aniž by to v obou dál hlodalo, aniž by to nebyla jen další fáze - což už snímek bohužel neindikuje a nabízí ji jako pro mě neústrojný a nevěrohodný happy end. Škoda téhle úlitby, i když tuším, že právě díky ní se film dostal u diváků v hodnocení výš než ostatní, doufám, že to byla přechodná fáze i u Baumbacha, stejně jako u Frances. *~ (14.05.2018)

Ta čtvrtá je popravdě jen za to, že mi až tady došlo, jak mi sedí Greta Gerwig a její projev, ale přece jenom jsem tenhle dojem z ní měl i Pytli na palici a to jsem viděl jen pár dní zpátky. Ona ani nepůsobí jako herečka, spíš jako reálný člověk co existuje a někdo ho jen dokumentuje při životních situacích, aniž by o tom sama věděla, prostě mistrovství civilního herectví, co jsem si nedokázal mimo Írán a Rumunsko představit - i když tam to stále je jiná liga. A koukám, že ona je i docela slavná režisérka (a snad je tak i víc slavnější než jako herečka), tak si říkám, že bych se od ní někdy mohl na něco podívat, i když Lady Bird a Malé ženy mě zrovna nelákají, ale Noci a víkendy bych klidně zkusil a taky bude mít na svědomí Barbie (!), což mě u někoho, kdo se dost často motal okolo současné nezávislé americké scény, dost překvapuje, ale proč ne, když tam aspoň částečně zůstane sama sebou. Jej, to jsem se zakecal jen o Gerwig, už bych měl začít hodnotit tenhle film. Takhle - on rozhodně není dokonalý. I přes silnou realističnost a přirozenost dialogů to občas skřípe, nechápu, proč je to černobílé (asi aby to působilo víc artově než je?) a dost mě zklamal konec, který naprosto náhle přejde k happy endu působícím dojmem, že Baumbach vůbec nevěděl, jak vše zakončit, tak tam prostě něco vrazil. Happy end mi sice sedí víc jak totální depka, přiznávám, ale i s totální depkou v závěru by to působilo úplně stejně. Jenže i přes to si mě to docela získalo, donutilo cítit to, o co tvůrcům šlo a to mumblecorové plynutí životů několika lidí, co prostě nějak žijí, mě bavilo sledovat a to podobným způsobem, jako kdysi film Karel, já a ty. Nepřišlo mi to tím pádem vůbec špatné, i když bych to pocitově měl spíš na silné tři než na slabé čtyři, ale zatím nevidím důvod tu jednu hvězdičku shazovat. Možná k tomu jednou dojde, ale zatím ještě ne. Hodně slabé 4* (05.02.2023)

Presne! Presne takýto je život a ja sa ho bojím. Milujem nezávisláky, milujem atmosféru New Yorku, milujem bezdejové filmy o stratených existenciách, tápajúcich ľuďoch čo odmietajú dospieť... Naopak, ľutujem každého kto to nechápe, chýbajú mu v tom prestrelky a naháňačky, akcia, efekty, farba... Keď máte 25+, ste single a aspoň raz sa vám v živote komplet všetko zosypalo, mojich 5 hviezd pochopíte. Ak nie, ste šťastný človek. Alebo máte len zlý vkus (06.01.2014)

„Frances Ha” _ lladay, tak vôbec znie plné priezvisko, ktoré si naša postava skrátila kvôli tomu, aby jej vyšlo na poštovú schránku trvalého bydliska... ĎALŠÍ TEXT OBSAHUJE INFORMÁCIU, KTORÁ PREZRADZUJE KĽÚČOVÚ ČASŤ DEJA, TAK VÁS POPROSÍM O PRESKOČENIE JEDNEJ VETY (Aletoužsomvpodstateúplnenasamomkoncikedyužkonečnebývavo vlastnomkvartýrezároveňmástabilnúprácučižeodterazmôžebyťpoprávevysmiata), POKRAČUJTE HNEĎ ODTIAĽTO: , no ale predtým bývala všelijako, nadivoko, trebárs nejako takto: spoločne s najlepšou kamarátkou Sophie v prenajatom byte, kde sa delili fifty-fifty o platenie nájmu, cez dvojicu kamarátov Leva s Benjim, kde jej ani nestačil príjem tanečnice, ktorou sa momentálne živí, až po krátky návrat k rodičom, kde to má grátis, veď predsa by ju snáď nechceli ošklbať, a to ani nehovoriac o bývaniu na intráku, kde to tiež nie je bohviečo ? A poznáme to vari všetci, čo sa chceme niekde v živote zaradiť, t. j. osamostatniť sa, čiže už nebyť tak viazaní na rodičov, nájsť si k tomu vlastné (nájomné alebo si zobrať hypotéku na 30 rokov ?) bývanie, popritom je samozrejme najideálnejšie mať stabilnú robotu (načas výplatu ?), a potom to už ide všetko akosi hľadko ? Ani Frances nemá na ružiach ustlané, väčšinu času ani poriadne nevie, kam sa bude neskôr uberať ? Musí sa popasovať s nepriazňou osudu, to jej nezazlievam, no realita býva o moc krutejšia, čo vo filme nikdy neuvidím, nedajbože, aby sa z nej stala bezdomovkyňa ! Na to má spoľahlivých priateľov, ktorí jej skrátka vždy pomôžu. Halladay je zvyčajne pozitívne nastavená, neupadá do zbytočných depresií, namiesto toho rieši svoju budúcnosť, pričom vďaka vynikajúcej Gerwig a Baumbachovej réžii + pozoruhodnému, čiernobielemu rukopisu, pôsobí snímok nadmieru oveľa autentickejšie, než sa vôbec zo začiatku zdá, a tak aspoň na (ne)celých 90 minút zabudneme na svoje starosti... ? Súčasne sa jedná o danú filmovú inšpiráciu, vďaka ktorej by sme sa nemali v živote nikdy vzdávať, práve naopak, že možno Frances Halladay nás tým pádom sama inšpiruje... ? Strašne podnetná vec vo veľa ohľadoch, najmä v civilnom scenári... (08.10.2020)