Nezabudnuteľné prázdniny

10, 11 a 12 leté děti se u tohoto snímečku dozajista uslintají blahem. Slina možná ukápne i nějaké té třináctce. Pro nás ostatní už to až tak slinotvorná zábava jistě nebude. Přesto s filmem nemám vážnější problém. Až jsem překvapil sám sebe. Očekával jsem hodinku a půl trvající nadbíhačku dvou pubertálních dětí, což taky k vidění bylo, ale tak nějak decentně. Krom toho je ve filmu k snědku i velký kopec, nebudeme přehánět, pouze kopec legrace. Nebudeme si nic nalhávat a přiznáme si, že Sam Rockwell se svojí děsně cool postavičkou s vytříbeným slovníčkem se objevil právě včas, protože pět minut poté bylo odbito poledne. Pak se konečně začalo něco vysoce koukatelného dít a já se začal bavit, dokonce dobře bavit. Přestože už jsem byl mnohokrát svědkem toho amerického znegování nuly na jedničku, tak tady mi to přišlo takové méně nepříjemné. (07.02.2014)

V mládí jsem býval introvertním podivínem, takže mi problémy Duncanova mládí připadaly nepříjemně povědomě. Ovšem jen do chvíle, než vstoupil do hry neskutečně pohodový odstraňovač zvratků pod tobogánem Owen se svou partou. Svět se najednou změnil v hrozně pozitivní místo a mně bylo najednou celkem jedno, že se tady odehrává rodinné drámo průměrného kalibru. Asi zauvažuju o tom, že si v práci nechám vyplatit zlatého padáka, opráším svou zkostnatělou američtinu a odletím si užívat vytírání hajzlíků v nějakém tom zaplivaném aquaparku. (01.03.2014)

Trošku volnější začátek, kdy první půl hodinku se divák seznamuje s filmem, přemýšlí nad tím, co od toho filmu může očekávat. Poté se to ale hodně slušně rozjede. Jde o to, že Liam James nemá kamarády, nemá holku, ale není to ten typ filmu jako všechny ostatní na toto téma. Liam je vysoce asociální. Je uzavřený sám do sebe, nechce se s nikým bavit, nevěří si. K tomu má dementní rodiče a především Steve Carell je pořádnej kokot (ano opravdu to musím tak napsat) a je to první film, kde se mi Steve nelíbil. Ovšem Liam se začne pomalinku seznamovat s nádhernou AnnaSophiou Robb a hlavně najde svého kamaráda v podobě Sama Rockwella, který je ve své roli fantastický. (29.05.2015)

Každý nesmělý kluk se jednou zmátoří a stane se z něj chlap. U někoho, třeba u mě, za to může konkrétní životní období, u někoho jedno místo, u někoho holka. A u Duncana za to mohli lidi, kteří v něm viděli víc než vlastní rodina. A když je jedním z těch lidí Sam Rockwell, opět dokazující, že jednou za pár let je schopen svojí přítomností rozbít jakýkoli film, je hotovo a z Way Way Back je najednou silná pocitovka. Ne snad dokonalá, protože dospělácké trable působí v teenagerovských očích nepatřičně a snad až krutě. Ale u příběhu z Water Wizz nejde o to, co se děje, ale jak se to děje. A tím si mě Naxon s Rashem získali na celé čáře. Napsat totiž scénář a poté, co plánovaní režiséři nemohou zaskočit, si ho i sami takhle jistě natočit jako režijní debut, je totiž frajeřina. Nezdá se mi to tak dávno, co jsem se na filmy o sotva rozpoznatelném vnitřním dospívání díval kvůli tomu, abych v nich našel odpovědi. Dnes na ně koukám a mám chuť hlavním hrdinům poradit, jak na to a říct jim, že jednou bude líp. Naštěstí to nejde a každý na to (snad) přijde sám. (17.07.2015)

Živé postavy v poměrně živém vyprávění, které má v rukávu hned několik es. V první řadě jsou to herci – proti svému typu obsazený a mrazivě odporný Steve Carell, i nadále spolehlivá a tentokrát solidně zlomená Toni Collette, ulítlá a syna za oko peskující Allison Janney a především Sam Rockwell, který si své scény sprostě krade jen a jen pro sebe. Občas z americké provenience prostě vzejde film, který je nenápadně malý a nápadně milý (Malá Miss Sunshine, Bokovka). Scénáristé Faxon a Rash, kteří si přišli pro Oscara za scénář k hořké komedii Děti moje, tentokrát své popsané stránky z ruky nepustili a natočili poctivý příběh, kterému je těžké něco vytýkat. Když už, tak absenci originality. Příběhů o zakřiknutých puberťácích tu byly mraky. Tomuhle introvertnímu hošanovi je čtrnáct a cestou na prázdniny vyfasoval od máminy nového přítele trojku na stupnici do desíti. Mizerný start léta. Zatímco otčím dál poukazuje na hochovi nedostatky, on si začíná vydupávat svoje místo na zemi. Však to znáte. Za oceánem si na to potrpí. Nevadí. Protože tahle indie komedie je i s těmi „zásadními životními moudry a pravdami“ nesmírně přitažlivá, stejně jako pohodová nálada přerostlého dítěte Rockwella, který tu řídí vodní zábavní park a díky řetězcům neodolatelných hlášek i divákovu bránici!! 80% (25.12.2013)