Dom Hemingway

- Není můj pták nádhernej? - Protože já si myslím, že je zatraceně nádhernej. - Myslím, že je to parádní umělecký dílo. - Jako Renoir. - Nebo Picasso. - Obraz mýho ptáka by měl viset v Louvru. - Studovali by mý péro v uměleckejch školách. - Celý hodiny by studovali úžasný tvary týhle nádhery. - Nemyslíte? - Taky by měli mýho ptáka studovat vědecky. - Protože se vymyká přírodě. - Můj pták je tvrdej. - Je to kov, je to ocel, je to titan. Nepoleví. Neochabne. - Můj pták může stát celej den. - Jako dobrej voják, kterej chce udělat dojem na nadřízený. - Kdyby můj pták mohl dostat medaili, má ji. - Kdyby po něm mohli pojmenovat školu, udělají to. - Kdyby mohl zachránit somálský děti před hladem, udělal by to. - A dostal by za to kurva Nobelovu cenu míru. - První cenu udělenou ptákovi. - Můj laureát Nobelovy ceny je jako gepard! - Elegantní, nebezpečnej a vražednej. - Měly by se psát sonety o tom, jakej nebezpečnej gepard můj pták je. - Básně, hry. Měly by se kvůli němu vést války, hroutit říše. - Můj pták je blesk. Je to oheň. - Je to vulkán s vařícím posvátným semenem, lávou. - Cukr a koření a všechny věci... - Krása. (07.04.2014)

„Jsem klidnej jak kunda provazochodkyně“. No řekněte upřímně, můžete si nezamilovat takovýto film? Bohužel můžete. Hlavní úskalí tkví v tom, že narozdíl od J. McAvoye, J. Law jsem jeho sviňáčka, natož (ne)napravitelného sviňáka, nevěřil. Stejné je to i v případě jeho jednorukého parťáka R.E. Granta. Příliš chtěné a veskrze na efekt. To se potom může film stavět na hlavu a výsledný dojem už nenapraví. Po pravdě, on ani ten scénář originalitou (narozdíl od spousty klišé) zrovna dvakrát neoplývá. Přiznávám, určitou (nikoliv zanedbatelnou) roli, může sehrávat i fakt, v podobě notně dokurveného dabingu. Chuť přesvědčit se o opaku, jsem však v sobě nenašel. To přes fakt, že narozdíl od sviňáka, (sympatického) zmrda jsem hlavnímu hrdinovi zbaštil. V tom závěrečném pohledu do kamery bylo vše. Škoda, že se tak nedělo po celou dobu. [Za jedno však snímku vděčím. Od teď si, na své cesty, budu vždy přibalovat pinzetu. Jeden nikdy neví, kdy bude potřeba vytáhnout nějaká ta tříska]. (16.04.2014)

Dom Hemingway je protřelý kasař, který má za sebou 12 let lapáku. Vedle toho je to domýšlivý zhýralec, takže nějaké napravení jeho zlodějské duše nepřipadá v úvahu. Zjištění, že se za těch drahných let pobytu za mřížemi hodně změnilo, mu moc nepřidává na jeho alkoholem a koksem nasáklé náladě. Vždyť za ta léta ovdověl, dcera mu dospěla a sejfy mají elektronické zabezpečení. Naštěstí prachy, děvky a chlast chutnají pořád stejně. Ale úplně jinak chutná nově nabitá svoboda. A pochybných kamarádíčků je vždy hojnost. Domovi hlavně zbyla kasařská čest, kterou by nikdy neprodal, ani kdyby věděl, že se zbaví smůly, která se na něj po návratu z vězení zpropadeně nalepila. Nad hranicí průměrného komediálního dramatu tenhle film drží neodolatelný Jude Law, jehož kreace muže čerstvě propuštěného z basy, je natolik osobitá a (dů)vtipně svérázná, že se filmu dá odpustit mnohdy fádní televizní zpracování. Není se co divit, že film často vypadá jako dobře udělaný snímek z televizní produkce, když jej režijně uchopil televizní specialista Richard Shepard, který si jen vzácně odskakuje k filmovým projektům. Určitě také vadí často neukončené a nedokončené dějové linie, kdy v podstatě zůstává záhadou, jak to s některými postavami, co Domovi vstoupily do života, vlastně dopadlo. Ne vždycky se záměr opustit postavy v nějaké kritické chvíli dal považovat za maximálně zdařilý. Jenže je zde Jude Law, který většinu scén opepřil nějakým sprostým slovem, zkroušeným, sjetým i ironicky veselým výrazem a brilantně posazenou hláškou. Je zde několik hodně zdařilých scén. Patří k nim pasáž na francouzském venkově vrcholící nehodou, ještě lepší je Domovo ucházení se o práci u černocha, se kterým se odjakživa nemají rádi. Spousta scén je zapamatovatelná díky hlavnímu představiteli, režie výrazně zaostávala v kreativní prosperitě, což se vlastně podepsalo i na celkovém dojmu z filmu, který je rozháraný. Stačí si přehrát nejlepší scény filmu a máte představu, jaký asi film je. Vyskytují se zde nejméně čtyři delší scény, které by obstály samostatně. Pár rozvláčných pasáží přeskočit, dát filmu větší dynamiku. Režijní rukopis má přesto v sobě jistou neokoukanost. Velmi dobře je třeba zvládnuto setkání dospělé dcery s nezodpovědným tátou. Nekonají se žádné emoční výlevy. Režisér příjemně korigoval kriminálníkovu konfrontaci s obyčejným rodinným životem. Nedal prostor brutálním scénám. Prostředí, v němž se Dom po návratu z vězení pohyboval, k tomu vyloženě svádělo, ale volba raději padla na dialogy, při nichž si budou milovníci nevulgárních výrazů dávat špunty do slechů. Jude Law je i tak rozhodně tím nejlepším, co tenhle film má. A celkově má film punc originality. 70% (22.12.2015)

Klasická Anglická komedie.. Tedy klasická úplně ne. Ale povedená ano. Nebýt Jude Lawa tak by to byl nejspíš v mých očích propadák, ale on ukázal, že hrát umí opravdu dobře i takové osobnosti jako je Dom Hemingway. Jen bych se obešel bez té procházky po vinici :) .... HODNOCENÍ: 74% (4*) (08.07.2014)

Jude Law je totální zvíře! Co předvedl v téhle klasické britské gangsterce, kde v herecké smršti střílí jednu hlášku za druhou, vtipné situace ani nepočítaje, nemá obdoby. Brilantní, vulgární, citlivý sviňák s obřím egem vás nenechá chvíli odpočinout. I když ostatní herci na plátně září, Jude zde přímo exceluje. Tohle je černá komedie par excelence, rozhodně ale nesedne každému. (27.08.2016)