Aku no kjóten

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)

,,JE NA NĚM TOTIŽ NĚCO MOC A MOC DIVNÉHO A V TOMTO SVÉM ŽIVOTOPISE MÁ VELKÁ A PĚKNĚ ZÁHADNÁ BÍLÁ MÍSTA.“… /// Takaši Miike jde na všechno tak nějak vod lesa. Na všechno? Inu škola – to jsou děti, učitelé, rodiče, studenti šťourající se v učitelově životě, učitel šťourající se v učitelově životě, učitel šťourající se ve studentce a učitel, co je jako druhej táta. Snad neprozradím moc, když řeknu, že jeden z těch učitelů je psychotickej saďouš. Což je normální, všichni jsme chodili do školy. Pozoruhodný je, jak mu všichni lezou tak říkajíc pod kudlu. Až je to někdy (vlastně většinou) trapný. Místo thrilleru je to postupně tupá vyvražďovačka, ve který mi chybí víc citu pro hru. Krom toho, že je učitel zmrd, tady víc emocí nenajdu. Studenti se tvářej jako by jim šlo vo kejhák, a to je asi tak všechno. Tohle mě nebaví. Půlhodinový práskání brokovnicí do tupé zvěře v rytmu Mackie Messera ve filmu, kterej má asi jedinej smysl – upozornit na přelidněnost Japonska. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Podle vůně spoďárů, poznám studentku. 2.) Chystám se otevřít ve škole střelnici. 3.) Thx za titule ,,TomStrom“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.10.2013)

Takashi Miike zase ukazuje, jak je schopný režisér a jak moc se dokáže přizpůsobit. Ne, že by tohle nebyl drsný film, to střílení na konci je až moc realistické, ale tohle je hlavně film o tom, jak se šílenec může skrývat kdekoli. Takže milé děti, hlavně ve škole moc nepodvádějte, protože jinak budete mít pořádné problémy. (27.05.2015)

Bolo by divné napísať, že sa ako učiteľ stotožňujem? Ale blbosti bokom. Poitna Miikeho filmu je na začiatku v zavádzaní. V nesúrodosti informácií, ktoré Miike veľmi umne podáva kúskovito. A potom z toho spraví prvotriednu vyvraždovačku v štýle Battle Royale. Funkčné v mnohých ohľadoch. Hoci si to vyžaduje trochu divákovej pozornosti a tiež určité prižmúrenia. Miike klasicky tlačí na pílu ( čo považujem za viditeľné hlavne pri brokovnici s okom dávno mŕtveho kamaráta), ale to neznamená že je to nie je zábavné. Psychothriller je možno prehnané označenie, pretože sa jedná o mix rôznych žánrov a každý má určitú dominantu počas trvania filmu. Ale nemôžem hodnotiť inak, ako plným počtom, lebo ma to jednak pobavilo a jednak v rámci rozprávačských postupov nadchlo. (02.05.2017)

Nejprve to vypadá jako docela nezávadný, rýžožroutský thriller, který se sice vleče jako pohlavní styk s penzionovanou gejšou, avšak je prostý prostý obvyklého, žlutého syslu pro tumor, tudíž nikdo nečurákuje, a tak první hodina a čtvrt proběhne na znuděné tři hvězdy s odřenýmy cípy. Když už si však psychicky vyrovnaný, indoevropský divák začne radostí mnout jídelní hůlky, že přežil vcelku bez úhony další japonskou invazi, bouchne hlavnímu, kapku psychotickému ťamanovi v hlavě Fujijama, začne mít totálně pomatené halušky a vy zoufale pokukujete po něčem ostrém, čím byste si otevřeli břišní dutinu, jen abyste to nemuseli dokoukat až do konce. A pokud nepatříte k místní sortě řeznický učňů, nadšeně onanujících nad červenými cákanci, nevytrhne to předchozí martýrium ani těch závěrečných, jatečních patnáct minut Columbinského biatlonu s brokovnicí. (30.08.2013)