Na jezeře

Skôr 70 %, než len 60, ale mnohé veci sa mi na tomto seriáli nepáčili alebo ma nebavili alebo mi v ňom naopak chýbali, tak budem prísnejší. Kým Pán prsteňov urobil všetko pre to, aby sme chceli navštíviť Nový Zéland, Tiene nad jazerom túto našu túžbu brutálne znásilnili a na rozlúčku milosrdne zavraždili. A opľuli mŕtvolu. Toľko hajzlov pokope ste asi už dávno nevideli. Detektívka Robin má k dispozícii krivých, skorumpovaných, tajnostkárskych a miestami až primitívnych kolegov, podozrivo usmievavého šéfa, ktorý ju pri prvej príležitosti podrazí, matku, ktorá čoskoro umrie na rakovinu a milenca, ktorý za sebou ťahá pochmúrnu drogovú minulosť (a hneď po sexe dostáva výčitky svedomia a chce sa rozchádzať). Ale v lesoch je malá Tui, tehotná a vlastne možno už aj dávno mŕtva a Robin musí ten prekliaty prípad vyšetriť. Minimálne kvôli vlastným démonom minulosti. Výprava je hnusná a odpudivá. Skrachované ľudské existencie dožívajú svoje biedne, nenaplnené životy v nechutných domčekoch s večným bordelom vnútri i vonku. A nádherná novozélandská divočina? Tá je všade, len nie v tomto seriáli. I občasné návštevy lesov, týčiacimi sa nad zúboženými mestečkami, v ktorých skapal pes, nemajú nič spoločné s atraktivitou, ktorá by vás prinútila kúpiť si letenku. Zvláštne pôsobia i WTF nápady v scenári (samozbičovanie, nakrúcanie pri lesnom sexe, pantomíma varenia kávy, finálne absurdné testy DNA ako od Monty Python). Zdá sa, že tvorcovia nemali k dispozícii ucelené scenáre a prepisovalo ich priamo počas nakrúcania. Ak to tak nebolo, v takom prípade si neviem vysvetliť, prečo v jednej časti Tui hľadajú motorkári a následne bez stopy zmiznú (alebo odkiaľ miestny blázon vedel, kde Tui je - v poslednej časti sa nachádzala na inom mieste, ako keď sledoval jej kamarátov). Kuriózne je i správanie polície, ktorá keď nájde obeseného ex-pedofila podozrivého z únosu Tui, a jeho dom počmáraný vulgárnymi odkazmi, pokladá to za samovraždu. (01.12.2016)

Další z městeček, kde nikdo není tak úplně normální a všichni mají nějak ušpiněné prsty. Ale tohle bylo nějaký divný. Tím nechci říct, že občané Twin Peaks jsou normální, ale tohle bylo divně divný. A přitom námět nebyl špatný, provázanost jednotlivých postav fungovala, vše se odehrávalo v nádherných scenériích Nového Zélandu a Elisabeth Moss s Peterem Mullanem neměli chybu. Jenže Top of the lake patří k těm seriálům a filmům, na kterých mi vadí něco, co nedokážu pojmenovat, takže v tomto případě je to u mě jen na 60%. (28.07.2015)

V skratke vystihnem podstatu: Jane Campion a Gerard Lee, si za tento primitívny scenár plný stupídnych dier a idiotských zvratov vrátanie správania či konania postáv, zaslúžia vyjebať v strede oceána bez záchranného kolesa, následne obhádzať jaternicami, klobásou či lokšami s udenou slaninou, nech sa na ich účet aspoň žraloky "zabavia", lebo akým smerom sa odstupom času začala uberať táto story, to skutočne hraničí s debilizmom najhrubšieho zrna. A verte mi, toto je oproti pôvodnému, ten slušnejší komentár .. (05.03.2018)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Po dvou dílech rozporuplné pocity. Potenciál to má, ale vytáčejí mě buranské a tupé postavy, jak vystřižené z amerického jihu a detektivka bez špetky charismatu. Třetí díl rozhodne zda dokoukám, nebo zabalím (a identitu pachatele, na kterého mám horký tip si vyhledám jinak). Zabaleno, možná dokoukám v budoucnu, nebo v příštím životě. (17.04.2014)